Paní lékárnice na ni volala, ať si vezme ten recept a že ty léky opravdu potřebuje. Paní se otočila a plačíc řekla : „K čemu mi budou léky, když nebudu mít na jídlo“ a pomalu odešla. Všichni přítomní ze sebe nemohli vydat jediné slovo a bylo vidět, jak je to hluboce zasáhlo.

Vím, že je to stará písnička - doplatky na léky a poplatky u lékaře nejsou nic nového - jak nám sdělila jistá poslankyně, důchodci se s bídou umí už srovnat – koneckonců, zažili horší časy.

Paní, která mail rozeslala, píše: „Jsem na naši zlodějskou vládu nasraná tak, že bych vraždila". Zní to hodně nadsazeně. Jenže já si chvíli předtím dočetl ještě jinou zprávu a po ní bych v tu chvíli „vraždil" asi taky. Minimálně politické a úřednické funkce. Ve východních Čechách dostala s veřejných peněz stotřicetimilionovou dotaci - tedy dar - firma, kterou ovládá bahrajnský šejch Chálid a firma Avomedia South z Belize, a to na sporný projekt obnovy lázeňského domu v Bělohradě. Opět jeden z desítek či stovek podobných šílených darů „spřáteleným" firmám.

Kam se poděl zdravý rozum? Prosím neslovíčkařme, nakolik jsou jednotlivé dotační tituly státní, krajské nebo evropské. Pravidla a koncepci spoluvytvářel stát (hlavně MMR) a peníze jsou jednoznačně nás, daňových poplatníků - nic z EU není zadarmo, vše zase zpět do evropské kasy nasypeme.

Také je v principu jedno, zda jde o vládu krajskou nebo centrální - každý odpovědný politik a úředník se musí chovat odpovědně k penězům, které mu nepatří.

Souhlasím, aby stát z našich peněz podporoval veřejně prospěšné projekty. A připomeňme, že pravidla na to, kdo dotace dostane, jsme vytvářeli hlavně my. Žádní „Bruselané".

Lázně jsou potřebné jako sůl pro mnoho lidí a jsou i obživou v regionech. Českým podnikatelům i pacientům ovšem stát podtrhává nohy omezením placení lázeňské péče. V lázních arabského šejka postavených za naše peníze se babička z oné zmíněné lékárny ani neohřeje.

...pokračování na straně 2