ČMKOS odmítla další zvyšování důchodového věku. Česká republika ve střední délce života (naději dožití) v průměru zaostává za vyspělými členskými státy EU, které mají zaveden vyšší důchodový věk. Navíc patří v Evropě mezi země s nejdelší odpracovanou dobou. To se pochopitelně u řady zaměstnanců odráží v jejich vyšší fyzické, ale i psychické opotřebovanosti. ČMKOS zopakovala zásadní kritérium, které je pro odbory rozhodující: aby výše důchodu činila 40 % hrubé mzdy. Zatímco v ČR připadlo v roce 2004 na 1 osobu průměrně 1 924 odpracovaných hodin za rok, v Německu jen 1 441, což je o 483 hodin méně, a ve Francii 1 537, což je o 387 hodin méně. Zejména zaměstnanci pracující dlouhodobě ve ztíženém pracovním prostředí, které zanechává trvalé následky na zdraví, mají problémy setrvat v zaměstnání již do dosažení současného zvýšeného důchodového věku. ČMKOS odmítla i některé další chystané změny. I když průměrná doba pojištění získaná pro důchod je u nás cca 40 roků, prodloužení minimální potřebné doby pro nárok na starobní důchod z 25 na 35 roků by mohlo některým dlouhodobě nezaměstnaným osobám způsobit, že by jim nevznikl nárok na důchod. Zvláště, když se náhradní doby pojištění mají nově hodnotit i pro nárok na starobní důchod pouze z 80% a nemá se pro důchod započítávat doba studia na střední a vysoké škole. To se týká především regionů s vysokou a dlouhodobou nezaměstnaností, jakými jsou např. Severočeský a Severomoravský kraj. Pokud jde o zrušení doby studia pro důchod, neměla by jít podle ČMKOS důchodová reforma proti vzdělanosti. Vždyť ta je předpokladem i pro zajištění stability zaměstnanosti, neboť vzdělaný člověk s vyšší kvalifikací se snadněji uplatní na trhu práce a nerozšíří počet nezaměstnaných, kteří do systému neplatí.