Nechci samozřejmě házet všechny detektivy a pracovníky ochranky tak říkajíc do jednoho pytle, najdou se i tací, kteří vás respektují a chovají se velmi slušně a opravdu jim jde především o blaho vaše a ostatních spotřebitelů. O to víc je zarážející chování těch, kteří se svým nevhodným jednáním dopouštějí zbytečně vyhrocených situací a zapomínají i na obyčejná pořekadla a pravidla slušného chování. Příkladem může být příběh paní Terezy, který se odehrál nedávno v lounském Kauflandu. Mladá maminka dvou malých dětí se vydala na pravidelný nákup potravin, menší dvouleté dítě sedělo ve vozíku, druhé šestileté šlo spokojeně vedle nákupního koše. Paní Tereza vkládala zboží do košíku v hodnotě přibližně 1200,– korun. Dětem maminka dala do ruky každému rohlík, aby jej pojídaly cestou k pokladně. U pokladny si ale naše maminka při placení na ony dva snědené rohlíky už nevzpoměla. Za kasou paní Terezu chytil poslíček a začal ji před dětmi a dalšími nakupujícími obviňovat z krádeže. Paní Tereza se rozplakala, omluvila se a dva rohlíky doplatila. To ale panu detektivovi nestačilo a pokračoval dál v proceduře. S paní Terezou sepsal protokol, jako podklad k trestnímu oznámení. Vzal si k tomu její občanku, aby se dozvěděl veškeré osobní údaje. Bohužel osobní data se dají zneužit. A to samozřejmě trápí paní Terezu nejvíc. Detektiv byl navíc velmi arogantní a jeho chování bylo velmi nevhodné. Celá věc proto skončila stížností u vedení zmíněného supermarketu. Obchod se nakonec paní Tereze omluvil a data skartoval. Vraťme se ale k zaměstnanci ochranky, který se zachoval protiprávně. Na místo měl zavolat Policii ČR, jen ta může legitimovat pachatele. Zákon velmi dobře pamatuje na tyto a další podobné situace, v rámci kterých je nutné člověka ověřit. Poslíček z našeho příběhu svým nevhodným chováním porušil zákon 101/2001 o ochraně osobních údajů. Lze tak podat podnět k Úřadu pro ochranu osobních údajů a žádat případně prošetření celé věci. Rovněž bylo zasaženo do práv na ochranu osobnosti podle § 11 občanského zákoníku. Zde by bylo možné v krajním případě žádat u soudu satisfakci za zasažení do osobní sféry poškozené, osobní údaje jsou citlivou a zneužitelnou záležitostí. Provozování podniků zajišťujících ostrahu majetku a osob, stejně jako služeb soukromých detektivů je soukromé podnikání, které má povahu koncesované živnosti. Jejich provozovatelé musí vyhovovat podmínkám zák. č. 451/1991 Sb. , ve znění nálezu Ústavního soudu ČSFR, částka 116/1992 Sb., a pro všechny jejich zaměstnance je stanoveno dodržení spolehlivosti podle § 27 , odst. 2 živnostenského zákona. Ukazuje se však, že tato obecná úprava není dostatečná a již delší dobu se diskutuje o nezbytnosti přijmout pro tyto oblasti podnikání specielní právní úpravu. Představy jsou nepřesné a mohou být dokonce nebezpečné, což je dobře patrno z přehledu oprávnění policistů a strážníků. Podle § 12 zákona o Policii České republiky (zák. ČNR č. 283/1991 Sb. ), mohou policisté žádat vysvětlení od osoby, která může přispět k odhalení trestního činu nebo přestupku, resp. Jejich pachatelů a k vypátrání hledaných či pohřešovaných osob a věcí. Zákon stanoví dále podmínky, za nichž může být podání vysvětlení odmítnuto, kdy lze osobu předvést, řešení náhrad nákladů a další. Podobná oprávnění mají podle § 11 zák. č. 553/1991 Sb. také strážníci obecní policie. Jak je tedy na první pohled patrno, nemůže žádný zaměstnanec soukromé bezpečnostní služby ani soukromý detektiv na komkoli vyžadovat a tím méně snad dokonce vynucovat podávání podobných informací. Ustanovení § 13 zákona o Policii České republiky upravuje podmínky, za nichž je policista oprávněn požádat o prokázání totožnosti a důsledky, které mohou nastat, nebude-li totožnost prokázána. Oprávnění požadovat prokázání totožnosti mají také strážníci. Žádnému z tzv. černých šerifů ale nedává jakýkoli právní předpis možnost, aby o prokázání totožnosti požádal. Policisté mají právo na základě § 14 o Policii České republiky zajistit osobu, která svým jednání bezprostředně ohrožuje život svůj nebo život či zdraví jiných osob nebo majetek, která byla přistižena při spáchání trestného činu atd. Zaměstnanec soukromé bezpečnostní služby není zásadně oprávněn někoho omezovat v osobní svobodě a takové jednání by dokonce mohlo naplnit skutkovou podstatu trestného činu omezování osobní svobody ( § 231 trestního zákona ) či zbavení osobní svobody ( § 232 trestního zákona ). Autor: Jan Mišurec, SOS