Studie zároveň sleduje cíl prověřit dvě hypotézy. Jednou z nich je dosud poněkud podceňovaný vliv změn v nabídce práce v uplynulých patnácti letech, který může vysvětlit část nárůstu nezaměstnanosti na přelomu tisíciletí. Druhým sledovaným cílem jsou důsledky měnící se struktury naší ekonomiky na tvorbu pracovních míst čili na poptávku po pracovní síle, která může zřejmě vysvětlit část paradoxu relativně vysoké nezaměstnanosti při relativně vysokém růstu HDP. Vývoj nabídky pracovní síly je nejprve aproximován demografickými změnami, přílivem nových ročníků populace ve věku 20 – 24 let, tedy osob, které většinou ukončily nějakou formu středního vzdělání (NR), a „odlivem“ ročníků v důchodovém věku, zjednodušeně mezi 60 – 64 roky. Celé analyzované období charakterizuje nástup silnějších ročníků v devadesátých letech a následný pokles po roce 2000. „Odcházející“ ročníky mají opačný vývoj; jsou v devadesátých letech stále slabší, ale zhruba po roce 2000 stále silnější. Obě tendence měly nezanedbatelný vliv na vývoj nabídky na trhu práce, která by – bez vlivu některých sociálních faktorů – zhruba do roku 2000 rychle rostla, aby poté klesala. V roce 2007 se hodnoty (NR, OR) vyrovnávají, takto determinovaná nabídka pracovní síly stagnuje. Vývoj daný demografickými změnami je ovšem modifikován mj. základními sociálními faktory. Samotný nástup ročníků ve věku 20 – 24 let do zaměstnání je ovlivněn jeho odkladem daným počty studujících vysokoškoláků. Pro naši analýzu jsou relevantní meziroční přírůstky studentů (zST). Ty výrazně mění – o tisíce osob ročně – skutečnou nabídku na trhu práce. Jiným, neméně významným faktorem modifikujícím nabídku na trhu práce je dobrovolná neaktivita žen. Samozřejmě, že se tento faktor netýká pouze nastupujících ročníků, ba co víc je znám posun v tzv. specifické plodnosti žen. Kromě toho je významnější než mateřská dovolená další péče o rodinu či nespecifikované setrvání žen v domácnosti. Nicméně ženy „neaktivní“ z těchto důvodů jsou interpretovány jako další sociální faktor modifikující pouze demograficky determinovanou nabídku pracovní síly. Opět nás ovšem analyticky zajímají meziroční změny této sociální skupiny (zMD), které jsou řádově shodné se změnami počtu vysokoškoláků. V letech 1999 – 2004 oba faktory nabídku na trhu práce dokonce zvyšovaly. A podobně odcházející ročníky a jejich vliv na nabídku na trhu práce je modifikován změnami odchodu do důchodu. Projevují se tu dva vlivy; fakt, že zákonná doba pro odchod do důchodu se prodlužuje (institucionální změna), a dobrovolný odklad odchodu do důchodu. Tento korigující faktor – roční změny v počtu osob, které odcházejí do důchodu (zD) – má významný vliv; proti demografickému vývoji snižuje nabídku práce v devadesátých letech o desetitisíce osob ročně a zvyšuje ji po roce 2000, kdy se projevuje prodloužení věku odchodu do důchodu. Konečně posledním z významných faktorů, který přímo nesouvisí s demografickým vývojem domácího obyvatelstva, ale má rostoucí význam pro skutečnou nabídku, jsou cizinci. Bez zahrnutí jejich vlivu by nebylo možno vysvětlit zejména poslední roky, kdy vykazované počty zaměstnaných cizinců, dlouhodobě kolísající kolem sta tisíc ročně, se v průběhu dvou let (2005 a 2006) zvýšily o dalších skoro osmdesát tisíc osob. Celé sledované období lze z hlediska příčin rozdělit do několika fází. Nabídka 1993 – 1999, 2000 – 2004, 2005 – 2006 V první fázi nabídka práce roste, protože nastupují silné ročníky populace. Sociální faktory (zejména růst počtu vysokoškoláků a tehdy ještě všeobecný odchod žen do důchodu před šedesátým rokem jejich věku) tento příliv pouze oslabovaly. Po roce 1999 vykazovala nabídka práce tendenci k poklesu, i když pomalejšímu, než by odpovídalo poklesu počtu osob nastupujících ročníků. Demografický vývoj byl znovu korigován sociálními faktory (zejména pozdějším odchodem do důchodu). Sociální faktory naopak přispívají k tomu, že v letech 2004 až 2006 nabídka práce – především díky cizincům – opět roste, takže v roce 2006 se již přiblížila úrovni předchozího vrcholu v roce 1999. .= Poptávka 1993 – 1996, 1997 – 1999, 2000 – 2004, 2005 – 2006 V první fázi i poptávka po pracovní síle roste, protože roste domácí produkt (HDP). Od roku 1996 poptávka prudce klesá, takže v roce 1999 je o více než 100 tisíc osob nižší než v roce 1993. A to nejen proto, že HDP v tom období poklesl. Jde zároveň o období „racionalizace“ v druhé etapě transformace, kdy se snižuje neefektivní zaměstnanost (přezaměstnanost) a roste produktivita práce. V poslední, růstové fázi HDP, tzn. od roku 2000, poptávka po pracovní síle zprvu nevykazovala žádný trend, neboť růst HDP (a odtud hypotetický přírůstek počtu pracovních míst) je kompenzován růstem produktivity práce, takže poptávka nepřevyšuje úroveň roku 1996. Teprve po roce 2004 začala poptávka opět růst. .= Nezaměstnanost 1993 – 1996 , 1997 – 1999 , 2000 – 2003 , 2004 – 2006 Nezávislý vývoj nabídky a poptávky po pracovní síle – a jejich faktorů – dává výsledné změny v nezaměstnanosti. V první fázi se ještě udržuje relativně nízká nezaměstnanost, protože ekonomika stačí absorbovat příliv silnějších ročníků obyvatelstva. Koncem devadesátých let nastává souběh dvou tendencí. Zatímco nabídka pracovní síly stále roste (v roce 1999 je cca o 100 tisíc osob vyšší než ve výchozím roce analýzy), poptávka prudce klesá (během tří let o cca 250 tisíc osob), takže nezaměstnanost rychle roste na maximum v roce 1999. Po roce 2000 nastává obrat a nezaměstnanost se v absolutním vyjádření začíná snižovat jako důsledek pozvolného snižování nabídky při víceméně stagnující poptávce (relativně, jako míra nezaměstnanosti ovšem klesá zřetelněji). Pozoruhodné je, že ani růst poptávky v posledních dvou letech na tom nic nezměnil, neboť ta především absorbovala růst počtu zaměstnaných cizinců. .= Souhrnně vyjádřeno, neexistuje jednoduché, universální vysvětlení nezaměstnanosti. A to jsme se zatím pohybovali na agregátní úrovni. Některé významné strukturální změny jsou v souhrnných veličinách skryty a zároveň je významně ovlivňují. Na tomto místě se omezíme na inventarizaci hlavních z nich, protože jejich analýza je předmětem jiných prací. Odvětvová (sektorová) struktura. První strukturální charakteristikou, důležitou z hlediska trhu práce, je stále přetrvávající, relativně vysoký podíl průmyslu (a sekundárního sektoru vůbec) na výkonu ekonomiky a rovněž na počtu zaměstnaných osob. Přes fakt, že průmysl, zejména zpracovatelský, je rozhodujícím „tahounem“ ekonomiky, pracovní sílu v důsledku růstu produktivity práce spíše uvolňoval. Jeho schopnost absorpce pracovní síly se začala opět zvyšovat až od roku 2005. Naproti tomu služby pomaleji zvyšují svůj „výkon“ a z toho titulu je jejich schopnost absorpce pracovní síly relativně nízká, takže nekompenzuje uvolňování pracovní síly z ostatních sektorů (vč. zemědělství). Institucionální struktura zpracovatelského průmyslu. Zejména v rámci zpracovatelského průmyslu (nejenom jeho) se rychle zvyšuje podíl podniků s převažující zahraniční kapitálovou účastí. Jejich přínos k dynamice a konkurenceschopnosti české ekonomiky je evidentní. Jejich příspěvek k zaměstnanosti však ani nestačí kompenzovat pokles zaměstnanosti v podnicích zpracovatelského průmyslu se smíšenou resp. domácí kapitálovou účastí, neboť ty vykazují menší dynamiku. Zjednodušeně lze předpokládat, že skupina malých a středních podniků (MSP) má významný podíl právě na domácích event. smíšených podnicích zpracovatelského průmyslu. MSP zpravidla – nikoliv nutně vždy – dosahují nižší produktivity práce, ale jsou pružnější a většinou snáze absorbují (ale i uvolňují) pracovní sílu. Jejich podíl na výkonu zpracovatelského průmyslu (tržbách) se však spíše snižoval, stejně jako jejich schopnost absorpce pracovní síly. I když v ostatních odvětvích ekonomiky mají MSP významný, v některých případech – zejména ve službách – rozhodující podíl, lze se přesto domnívat (viz výše), že nedostatečná expanze sektoru MSP je dalším strukturálním faktorem na straně poptávky, který zpomaluje snižování nezaměstnanosti. I když se nezaměstnanost v jednotlivých regionech v posledních letech snižuje, rozdíly zůstávají zachovány. Kdybychom překryli tento kartogram jinými kartogramy, názorně by se ukázalo, že vyšší míra nezaměstnanosti je v regionech, kde je zároveň vyšší podíl osob v aktivním věku, kde je nižší intenzita dojížďky do zaměstnaní (mj. v důsledku horší dopravní obsluhy veřejnou dopravou) a samozřejmě, kde je nižší výkon regionální ekonomiky měřený dynamikou regionálního HDP. Přitom by nebyla jasná souvislost mezi regionální nezaměstnaností a alokací přímých zahraničních investic podle regionů.