Úřady však nesmějí porušit zákon na ochranu osobních údajů.

Ombudsman Pavel Varvařovský se podle mluvčí zabýval problémem v souvislosti se stížností na postup přestupkové komise v Brandýse nad Labem-Staré Boleslavi a Krajského úřadu Středočeského kraje, kterou podala rodina Hronových.

"Stěžovatelka před komisi předložila jako důkaz svého fyzického napadení videozáznam pořízený průmyslovou kamerou monitorující prostranství před jejím a sousedním domem," řekla Hrazdílková. Kamerový systém nainstalovali Hronovi po předchozích negativních zkušenostech se sousedy, s nimiž mají dlouhodobé neshody. "Kamerový systém pořídili ne proto, aby snímal sousedy nebo jiné lidi, ale kvůli získání důkazů pro případné přestupkové či trestní řízení. V minulosti totiž sousedé násilně vnikli na jejich pozemek," řekla mluvčí ombudsmana.

Přestupková komise sice záznam viděla, podle ní ale dostatečně neprokazoval průběh incidentu a nebylo možné s jistotou určit, zda jsou na záznamu skutečně Hronovi a obviněný. Město řízení zastavilo a krajský úřad pak zamítl odvolání ženy jako nepřípustné a neshledal ani důvody pro zahájení přezkumného řízení. "Podle názoru právníků krajského úřadu žena záznam pořídila v rozporu s občanským zákoníkem, bez souhlasu obviněného," řekla Hrazdílková.

Podle ochránce odůvodňují zastánci restriktivního pojetí v otázce použitelnosti audio či videozáznamů svůj postoj zejména tím, že by použití záznamů jako důkazů ve správním řízení narušilo soukromí snímaných osob.

Podle ombudsmana je ochrana soukromí v ústavě skutečně zakotvena, stejně tak je ale v ní zaručena například i nedotknutelnost člověka, jeho důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a jméno. Ombudsman proto dovodil, že je třeba vzít do úvahy "ochranu osobnosti na straně jedné a požadavek na řádné projednání přestupku a ochranu pokojného občanského soužití na straně druhé, přičemž tyto protikladné zájmy by měl správní orgán vzájemně poměřovat a posoudit, jaký zájem by měl v daném případě převážit". V Brandýse nad Labem měly proto podle něj úřady zvážit právo na ochranu soukromí pachatele přestupku na straně jedné a jiná zmíněná práva postižených na straně druhé.

Ochránce zároveň zpochybnil závěr brandýské přestupkové komise, že z videozáznamu nelze rozeznat průběh incidentu. Konstatoval, že Krajský úřad Středočeského kraje a ministerstvo vnitra, na které se stěžovatelka rovněž obrátila, měly v případě zahájit přezkumné řízení.

Správní orgány se však se závěry ombudsmana v prvním okamžiku neztotožnily. Ochránce veřejných práv proto vydal závěrečné stanovisko. V něm podle Hrazdílkové konstatoval, že pořizování video či audio záznamů jako důkazů pro správní řízení mají úřady posuzovat nikoliv primárně podle občanského zákoníku, ale především podle zákona o ochraně osobních údajů. "V něm je totiž připuštěna výjimka z obecné povinnosti zpracovávat osobní údaje lidí s jejich souhlasem, a to v případech, pokud je to nezbytné pro ochranu práv a právem chráněných zájmů správce, příjemce nebo jiné dotčené osoby," řekla mluvčí ombudsmana. Takové zpracování osobních údajů však nesmí být v rozporu s právem nahrávaného člověka na ochranu jeho soukromého a osobního života.

Podle názoru ochránce lze uvedenou výjimku vztáhnout i na pořizování audio či videozáznamů pro účely správního řízení. Ombudsmanův verdikt se však netýká nahrávek, které pořídila policie nebo obec kamerovým systémem. Ty mají totiž k pořizování záznamů státní licenci a souhlas nahrávaného nepotřebují.

Správní orgány nakonec podle Hrazdílkové na argumentaci ochránce přistoupily. "Ministerstvo vnitra slíbilo, že bude o závěrech ombudsmana informovat zástupce krajských úřadů a přestupkových komisí obecních a městských úřadů," řekla mluvčí.

-Jiří Nováček | MED