Dva velikonoční zajíčci stejné velikosti, oba zabalení v pestrobarevném staniolovém obalu a navíc od stejného výrobce (Cosmo Sp. z o.o., Polsko). Jeden prodávaný v Lidlu za 12,90 Kč, druhý v Coopu za 9,50 Kč. Zdánlivě je jedno, po kterém sáhnete. Ale pozor, v jednom případě si kupujete čokoládu (na fotce vlevo), ve druhém cukrovinku označenou jako kakaová pochoutka. Důvodem je, že název čokoláda nést nesmí – neobsahuje totiž předepsané množství kakaa, které dělá čokoládu čokoládou. 

Opravdová čokoláda

Na trhu najdeme různé druhy čokolády, které jsou definovány ve vyhlášce č. 76/2003 Sb. Ta udává minimální podíl kakaové sušiny v mléčné a hořké čokoládě, pro mléčnou a bílou (ta kakao neobsahuje) pak diktuje také nejnižší přípustný obsah mléčné sušiny. 

Velikonoční figurky jsou nejčastěji vyrobeny z čokolády mléčné, která je mezi spotřebiteli nejoblíbenější. Aby mohl výrobek nést takový název, musí obsahovat nejméně 25 % celkové kakaové sušiny, 14 % mléčné sušiny a minimálně 3,5 % mléčného tuku.

Na pochoutkách si nepochutnáte

Byť se podle našeho průzkumu objevují v obchodech již méně, stále je možné narazit na zmiňované čokoládové pochoutky v podobě velikonočních figurek určených zejména dětem. A pro ty bychom chtěli jen to nejlepší, že? Proto je třeba dobře číst etikety.

Ve složení výrobků, které nemohou nést název čokoláda, se na prvních místech objevují cukr, ztužený palmo-jádrový nebo jiný tuk a sušená mléčná syrovátka. Až pak zpravidla následuje kakao, v případě našeho zajíčka jde o 4 %. Cena takových výrobků sice může být nižší (a také byla), jejich kvalita tomu ale odpovídá. Pravá čokoláda s vysokým podílem kakaa přitom obsahuje vyšší podíl theobrominu a kofeinu, což jsou látky, které mohou mít povzbuzující účinky. A určitě si na ní víc pochutnáte.

TIP: Velký test čokolád: Na kterých si pochutnáte a kterým se radši vyhnout?

Je ovšem pravda, že také do čokolády dnes mohou přijít i jiné a levnější rostlinné tuky nekakaového původu. Kromě kakaového másla může být přidáván i některý ze šesti schválených druhů tuků tropického původu. Pokud však čokoláda takové tuky obsahuje, musí být na obalu uvedeno, že „vedle kakaového másla obsahuje i rostlinné tuky“. Jejich celkový obsah ve výrobku nesmí být vyšší než 5 %.

Historie čokolády

Základní surovinou pro výrobu čokolády jsou kakaové boby. Získávají se z kakaovníku (latinsky Theobroma cacao), který se pěstuje v Africe nebo Jižní Americe. V Evropě se kakaové boby objevily kolem 16. století a sloužily k přípravě kakaa, které bylo velmi oblíbené. Ke zmírnění jeho hořké chuti se do něj začal přidávat cukr, med nebo vanilka. Tabulková čokoláda, jak ji známe dnes, byla vyrobena v první polovině 19. století.

Samotná výroba čokolády začíná u zpracování kakaových bobů. Dochází nejdříve k jejich kvašení, sušení a třídění. Následně se kakaové boby praží, drtí a melou. Vzniklá kakaová hmota se následně smíchá s dalšími surovinami jako je cukr, kakaové máslo, sušené mléko a jiné. Aby měla čokoláda jemnou strukturu, následuje proces válcování a tzv. konšování, což je intenzivní míchání, roztírání a provzdušňování čokoládové hmoty. 

Konečným procesem před formováním a chlazením je temperování. Správnou temperací získá čokoláda lesklou, jednotnou strukturu. V této fázi výroby se také může zabránit vzniku tukového výkvětu, který poznáte podle bílého až šedého povlaku na povrchu čokolády. Ten sice nenarušuje zdravotní nezávadnost, jedná se však o jakostní vadu. Tukový výkvět může také vzniknout, pokud čokoládu skladujete v ledničce, což se nedoporučuje. Ideální teplota pro čokoládu je kolem 18 °C.