Legislativa je v oblasti ochrany prostředí proti hlukové zátěži v České republice velmi přísná. Odpovědnost za výstavbu protihlukových zařízení jde plně za majitelem komunikace, což je v případě dálnic, rychlostních silnic a silnic I. tříd stát, respektive Ředitelství silnic a dálnic ČR, u silnic II. a III. tříd kraj. „Dnes neexistuje žádná míra spoluúčasti obyvatel a vše platí stoprocentně stát. Stejně tak pokud někdo postaví těsně u silnice dům, po nastěhování stačí podat stížnost na nadměrný hluk a investor je zde automaticky pokutován za neplnění zákona, což nemá nikde v Evropě obdoby“ vysvětluje úskalí legislativy generální ředitel ŘSD ČR Alfred Brunclík. Doplňuje, že každý obyvatel má právo na ochranu svého zdraví z veřejných financí a tohoto práva také plně lidé využívají. „To, že takto velkorysé chování státu samozřejmě fakticky nelze financovat nikoho nezajímá a není žádná snaha tento neúnosný stav legislativně řešit. V případě nových staveb je tato problematika řešena naprosto standardně především výstavbou protihlukových stěn. Nicméně u staré hlukové zátěže jsme najednou povinni během pár let vyřešit všechny úseky z dob například Marie Terezie,“ říká Alfred Brunclík. Pokud je současná silnice vedena historicky středy měst a obcí, nelze prakticky nijak výrazně snížit hlukovou a imisní zátěž obyvatel. Výstavba protihlukových stěn není v zástavbě mnohdy možná, protihluková okna nejsou také vždy stoprocentním řešením. Takové případy lze prakticky řešit pouze převedením tranzitních tras mimo obce. Tato snaha v průběhu doby probíhá, ovšem jednorázová výstavba obchvatů všech postižených lokalit není reálná, finanční náklady jsou obrovské, administrativní příprava trvá i více jak deset let do začátku stavby. „V poslední době, kdy nám leckde končí časově omezené výjimky k provozování silnic, kdy se nám ze státního rozpočtu nedostává financí na průběžné řešení nastalé situace a kdy je zároveň věc takto legislativně řešena, nám nezbývá nic jiného, než se seriózně zabývat myšlenkou, že bychom tyto úseky museli zcela zavřít ,“ uzavírá Alfred Brunclík.