Studenti pokoje raději sdílí, neboť rodiče málokterého mladého člověka si mohou dovolit platit takovéto nájmy. Stejně tak si sotva dvacetiletý člověk těžko vydělá na nájem po brigádách. V inzerentních skupinách na sociálních sítích to žije. Poptávka převyšuje nabídku, lidé se kolikrát už raději ani na cenu neohlíží.

A když by chtěl někdo přece jen bydlet levněji, má smůlu. Pod příspěvky dvacetileté slečny, která se svým partnerem shání samostatné bydlení a nechce, aby měsíční nájem byl vyšší než 11 tisíc korun, se objevují posměšné komentáře, že za tuto cenu nemá šanci něco sehnat.

Ceny za samostatný byt 2+1 kousek od centra Prahy dosahují ceny až pětadvaceti tisíc korun, což převyšuje průměrnou čistou mzdu v České republice, která činí 22 915 Kč. A lidem už pomalu dochází trpělivost. Pod nabídkami se množí komentáře uživatelů, kteří jednání pronajímatelů a vysoce nastavené ceny nemohou pochopit.

Není výjimkou, že průměrná rodina dá za bydlení jeden celý plat. Lidé se pod uveřejněnými příspěvky o pronájmech bytů rozčilují, že není možné, kam až ceny vyšplhaly. "Když jeden řekněme normální byt pro rodinu stojí dvacet tisíc, půlka jejich rozpočtu jde jenom na ten pronájem,“ tvrdí jeden z komentujících. Další diskutující mu oponují, že ze zbylé částky jde přece rozumně vyžít, byť si rodina už příliš peněz nenašetří.

Mladí rodiče však mají jiný názor. Problémem není pouze cena, ale i to, že vlastníci nemovitostí se do poskytování pronájmů rodinám příliš nehrnou.

"Už dlouho hledáme s přítelem bydlení, bohužel se nám stále nedaří. Jsme oba výdělečně činní. Máme dcerku, které jsou dva roky," zoufale píše uživatelka sociální sítě a uvádí, že hledá už déle a že by byla ráda, aby nájem bytu nepřesáhl 16 000 Kč.

Další žena hledá bydlení s ročním synem. Stěžuje si, že už týdny se jí nikdo neozývá, na zprávy a emaily neodpovídá, a pokud ano, většinou majitel stejně nakonec upřednostní jiné zájemce. A tento problém se netýká zdaleka jenom hlavního města. Stejné problémy řeší i lidé z větších měst po celé České republice.

"My jsme hledali dva roky. Buď ani neodpověděli, a když už, odmítli," tvrdí mladá maminka z Brna. S manželem vychovávají tři děti ve věku od tří měsíců do pěti let. "Nechtěli o dětech vůbec slyšet, báli se, že když já jsem na mateřské a nechodím do práce, nebudeme s manželem schopni platit nájem. Přitom on je plně pracující, s penězi bychom problémy neměli. Děti jsou pronajímateli brány jako přítěž."

Jaké jsou vyhlídky?

Ceny nemovitostí v Česku rostou, podle odborníků za poslední čtyři roky o více než čtyřicet procent. Přední příčky si stále drží Praha a Brno, třetí je Hradec Králové. Hlavní příčinou je především nedostatek stavebních možností. V současnosti je Česká republika na pátém místě v žebříčku nejdražšího bydlení v EU.

Ceny bytů v hlavním městě jsou srovnatelné například s cenami bytů v takovém Berlíně. Nové byty ve městech se sice stále staví, za poslední rok jich však přibylo o několik tisíc méně, než by bylo potřeba.

Tento jev má podle ekonoma Miroslava Ševčíka dva aspekty. Jeden politický, což je nadměrná regulace schvalování realizace územních plánů ze strany územně samosprávných celků. Druhý je podcenění poptávky ze strany migrantů přicházejících do Prahy. "Nadměrná regulace financí ze strany ČNB vytláčí střední vrstvu z možnosti bydlení. Je to zásadní pochybení politiků poslední dekády," tvrdí.

V posledních letech se často mluvilo o tom, že na vysoké ceny bytů má vliv také pronajímání bytů turistům přes aplikaci Airbnb. To podle Ševčíka není pravda, respektive je to pravda pouze částečně. "Pronajímání bytů cizincům ve výsledku Praze, a tím pádem i bytové situaci v ní, pomůže, neboť cizinci přinášejí do města velké množství peněz, které následně utrácejí u místních podnikatelů. Pokud tedy porovnáme všechny aspekty, nakonec to má na městskou ekonomiku spíše pozitivní vliv.“