Lidé jsou odpovědni za své činy. Způsobí-li škodu někomu jiného, musí ho odškodnit. Proč by měl člověk trpět za chyby druhých? Na to pamatuje i nový občanský zákoník. Odškodnění a náhradu újmy při zranění dokonce stanovuje na třech rovinách – odškodnění ušlého příjmu, bolestné a náhradu za ztížené společenské uplatnění.

Celková částka odškodnění nemá přesně stanovený strop. Ani ze zákona mít nemůže. Nejvyšší soud sice vydal metodiku, které by se měly držet soudci, ovšem sám uvádí: „Metodika Nejvyššího soudu nemá a nemůže mít závazný charakter, je však pomůckou k naplnění zásady slušnosti ve smyslu § 2958 o. z., proto Nejvyšší soud doporučuje soudům, aby ji při rozhodování ve sporech o náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění podle § 2958 o. z. využívaly a aby v rozhodnutích zdůvodnily svůj postup podle pravidel v ní nastavených.“

§ 2958

„Při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.“

Odškodnění majetkové škody

Určení výše majetkové škody je v základu poměrně jednoduché a vychází z ušlého příjmu. Pokud někdo např. (ať již úmyslně, či neúmyslně) druhému způsobí zranění a dotyčný stráví 3 dny v pracovní neschopnosti, v níž neobdrží ani korunu nemocenského, zaplatí mu viník ušlou mzdu. Dojde-li vlivem zranění k trvalému snížení příjmu, doplatí mu rozdíl mezi dosavadním příjmem a příjmem, na který zraněný dosáhne, až do důchodového věku. V důchodu mu doplatí rozdíl mezi obdrženým důchodem a důchodem, který by dostal v případě vyššího příjmu.

Stejně tak viník nahradí i případné zdravotní pomůcky a náklady, o které se zvýšily životní náklady zraněnému. Pokud navíc zraněný zdarma vykonával nějaké práce pro někoho jiného (např. ošetřování člena rodiny či dobrovolnická práce), nahradí i ty: „Konal-li poškozený bezplatně práce pro jiného v jeho domácnosti nebo závodu, nahradí škůdce této jiné osobě peněžitým důchodem, oč přišla.“ (§ 2965 o. z.)

Odškodnění bývá nejčastěji stanoveno formou důchodu (pravidelné náhrady ušlého příjmu).

Živnostníci by ale odškodnění ušlého příjmu neměli přeceňovat. V jejich případě se vypočítá ze zisku, nikoli z příjmů, neboť pokud živnostník nepracuje, nemá ani náklady (kromě nákladů za pronájem prostor apod., které lze ale v případě invalidity a trvalé či dlouhodobé neschopnosti vykonávat svou profesi rychle snížit). To se může negativně promítnout zejména u řemeslníků využívajících výdaje procentem z příjmů ve výši 80 % výnosů či u schopných „optimizátorů“ daně.

Náhrada za ztížené společenské postavení

Náhrada za ztížené společenské uplatnění vychází z mezinárodní metodiky Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví (MKF). Ta určuje poměrně přesně míru trvalého omezení společenské a pracovní schopnosti. Nejvyšší soud doporučuje nastavit základní strop pro 100% omezení na výši 400násobku průměrné mzdy v předcházejícím roce. Pro rok 2016 tak základní nejvyšší částka dosahuje 10 586 800 Kč.

Základní částka se může zvýšit či snížit podle míry zapojení a aktivity zraněného s trvalými následky. „Výjimečné zapojení do společenských aktivit před poškozením zdraví je namístě zohlednit zvýšením základní částky až o 10 %, je-li nadprůměrné, až o 20 %, je-li výjimečně intenzivní, a až o 30 %, je-li zcela mimořádné. Základní částka se snižuje až o 10 %, je-li zapojení podprůměrné, a až o 20 %, není-li prakticky žádné,“ uvádí Nejvyšší soud.

Stejně tak rozhoduje i věk: „Vzhledem k tomu, že vrcholu sil i intenzity společenského zapojení se obvykle dosahuje ve věku od 45 do 55 let, je namístě základní částku stanovenou shora popsaným postupem zvýšit přibližně o 10 %, utrpěl-li poškozený zranění ve věku 35 – 44 let, o 20 % ve věku 25 – 34 let a o 30 – 35 % ve věku 0 – 24 let. Oproti tomu lze základní částku snížit přibližně o 10 % ve věku 55 – 69 let a o 20 % od 70 let výše.“

Soud může přihlédnout i k dalším okolnostem. Celková náhrada by ale podle metodiky neměla překročit dvojnásobek základní částky, tedy 21 173 600 Kč.

Protože se jedná o náhradu za trvale ztížené společenské uplatnění, nelze ho posuzovat dříve než za rok po úrazu, v některých případech až po dvou letech.

Bolestné

„Smyslem náhrady za bolest je vedle samotného bolestivého stavu odškodnit i určitou míru nepohodlí, stresu či obtíží spojených s utrpěnou zdravotní újmou,“ uvádí Nejvyšší soud. I výše odškodnění bolesti vychází z průměrné mzdy. Každý úraz je vyjádřen bodově a každý bod má hodnotu desetiny průměrné mzdy, tedy aktuálně 265,67 Kč.

Tabulka 1: Příklady bodových ohodnocení bolesti

Zdroj: Metodika Nejvyššího soudu

Náhrady za bolest se mohou dále zvýšit, pokud se vyskytnou komplikace, až o 20 %.

-Petr Zámečník | Více na Investujeme.cz