Jednoduše vyjádřeno: naprostou většinu problému hodlá kabinet vyřešit zvýšením daní, hlavně DPH, dále pak zpomalením valorizací důchodů a vyšším zdaněním živnostníků, pracujících důchodců a lidí s nejvyššími příjmy. To je tak 95 procent celku. Zbylých pět procent budou úspory.

Od expertů z TOP 09 jsme se mohli dozvědět mimo jiné to, že v příštích měsících budou zahájeny práce na „kritické revizi“ činností státu. Ty mají směřovat k úsporám a ke zrušení několika ministerstev. Zajímavé – z mnoha a mnoha deklarací politiků ODS a TOP 09 bych snad i soudil, že podobná „kritická revize“ již dávno proběhla. Vždyť ji měla na programu vláda Mirka Topolánka a tento kabinet Petra Nečase, který vládne již dost dlouho, měl zmenšení státní správy ve svém vlastním prohlášení. Proč tedy začíná tato inventura až nyní? Bohužel, je zde jediná logická odpověď, která vysvětluje tyto tanečky.

Není zájem skutečně reformovat státní správu a celý konglomerát státních organizací a různých ústavů, úřadů a regulatorních institucí. V úterních večerních zprávách – jen co dozněla informace o oné „kritické revizi“ – padla zmínka o tom, že na Úřadu vlády bude vytvořena komise pro zkoumání odvolání lidí, kterým v prvním kole nebyl uznán statut příslušníka třetího odboje. Měl jsem pocit, že pro spory mezi soukromými osobami a veřejnou mocí potažmo také státem tady máme systém správních soudů. Proč to občas neproložit nějakou tou komisí, že? Ale to se řekne komise. To máte sekretářku, tajemníka, místnosti, kopírku, fax… Přičemž naivně předpokládám, že práce v této komisi nebude speciálně honorována. Protože pak bychom asi zjistili, že pokud vyplatíme všem stěžovatelům, jejichž žádost o uznání třetího odboje byla zamítnuta a kteří se tedy mohou odvolat k oné budoucí komisi, veškeré peníze za třetí odboj, vyjde to pořád daleko levněji než komise ve Strakově akademii.

Jestliže existují nějaké opravdové hříchy vlád Mirka Topolánka a Petra Nečase (můžeme to shrnout pod společné období kabinetů Miroslava Kalouska, premiéři totiž přicházejí a odcházejí, jenom ministr Kalousek zůstává), pak je to mnoho slov o úsporách a rozpočtové odpovědnosti. Skutečným výsledkem jsou ale největší schodky v dějinách země (v roce 2009 ve výši 192 miliardy korun, v roce 2010 pak 156,4 miliardy korun a konečně v roce 2011 již „pouze“ 142,8 miliardy korun), po většinu času rostoucí absolutní objem rozpočtů a nulové úspory ve státní správě. Mezi rokem 2006 a rokem 2011 se objem skutečných výdajů vlády zvedl z 1,021 bilionu korun na 1,155 bilionu korun. Čestně je nutno přiznat, že v roce 2011 skutečně vláda utratila dokonce o jednu miliardu méně než v roce 2010 – na druhou stranu však není možné přehlédnout ten „polštář“, jaký je k dispozici v podobě velmi drahého státu.

Přiznejme, že počty zaměstnanců státních institucí v posledních letech opravdu poklesly, ale o tři, čtyři nebo pět procent. To není zásadní změna systému, to je úbytek z děsivých počtů, na které jsme se dostali po vstupu země do Evropské unie a pak v další vlně v souvislosti s předsednictvím EU. Jistě – propouštět je těžké, protože státní správa je především milion výkazů a tabulek a činnosti pro činnost, což zaměstnává tisíce lidí. Takže se po troškách propouští, ale reformu činnosti těchto institucí nikdo neudělá.

Vlastně prý ano – máme ji znovu slíbenou. Za posledních šest let tak zhruba po šesté. A až se zase za nějakou dobu začne mluvit o dalším zvyšování daní, tak nás někdo z ministerstva financí nebo z TOP 09 ujistí, že už začíná „kritická revize“ zbytečných činností státu.

-Luboš Smrčka | Investujeme.cz