Ministerstvo schvaluje poškozování klientů stavebních spořitelen
9. 4. 2015 – 19:39 | Stavební spoření | Redakce NašePeníze.cz | Diskuze:
Ministerstvo financí při schvalování všeobecných obchodních podmínek stavebních spořitelen nedostatečně kontroluje, zda jsou v souladu s právním řádem jako celkem, nejen se zákonem o stavebním spoření. Ačkoli je ministerstvo gestorem ochrany spotřebitele na finančním trhu, umožňuje svým jednáním, aby byla práva klientů poškozována.
Jak šetřením zjistil zástupce veřejné ochránkyně práv Stanislav Křeček, Ministerstvo financí schvaluje všeobecné obchodní podmínky stavebních spořitelen vždy, když formálně splňují požadavky zákona o stavebním spoření (tj. když formálně obsahují podmínky uzavírání smluv, jejich změn a ukončování, podmínky pro získání úvěru ze stavebního spoření apod.). Při vydávání souhlasu už však nezkoumá, jestli obsah jednotlivých ustanovení všeobecných obchodních podmínek není v rozporu s jinými právními předpisy, např. se zákonem na ochranu spotřebitele. V praxi tak dochází i k tomu, že podmínky schválené ministerstvem mohou obsahovat neplatná či nicotná ustanovení, nebo ustanovení poškozující práva klientů spořitelny.
„Zjistili jsme, že pokud Ministerstvo financí shledá rozpor s jinými zákony, předá sice danou věc České národní bance jako dozorovému orgánu, ale zároveň podmínky schválí, protože nejsou v rozporu se zákonem o stavebním spoření,“ popisuje zástupce veřejné ochránkyně práv Stanislav Křeček.
Tento postup nemá podle zástupce ochránkyně oporu v zákoně, zcela popírá smysl schvalování všeobecných obchodních podmínek ministerstvem a je v rozporu s legitimním očekáváním účastníků stavebního spoření. Výsledkem může být klamání klientů: „Stavební spořitelny zdůrazňují, že jejich všeobecné obchodní podmínky jsou schválené ministerstvem, takže klienti věří, že je vše v souladu s právními předpisy, včetně těch na ochranu spotřebitele. Tento mylný dojem podporuje i fakt, že ministerstvo je gestorem ochrany spotřebitelů na finančním trhu. V důsledku toho pak klienti svá práva dostatečně a včas nehájí,“ konstatuje zástupce veřejné ochránkyně práv Stanislav Křeček. Podle něj to pak ve společnosti vede k přesvědčení, že zákony lidi nechrání. Přitom jde o nedůslednou kontrolu dodržování zákonů a nesprávný úřední postup.
Podle zástupce ochránkyně je nepřípustné, aby ministerstvo schvalovalo obchodní podmínky, které poškozují práva účastníků stavebního spoření a jsou v rozporu např. s občanským zákoníkem či zákonem na ochranu spotřebitele, a svůj postup odůvodňovalo pouze tím, že nezjistilo rozpor se zákonem o stavebním spoření.
Ministerstvo financí se závěry zástupce ochránkyně nesouhlasí a trvá na tom, že postupuje v souladu s právními předpisy. Argumentuje tím, že ze zákona o stavebním spoření jednoznačně nevyplývá, jak má při schvalování všeobecných obchodních podmínek stavebních spořitelen postupovat. Podle zástupce veřejné ochránkyně práv to však neodůvodňuje stávající postup, kdy ministerstvo schvaluje podmínky, které nejsou v rozporu se zákonem o stavebním spoření bez ohledu na jejich jiný nezákonný obsah.
Šetření zástupce veřejné ochránkyně práv iniciovala stížnost na postup stavební spořitelny, která vypověděla klientce smlouvu o stavebním spoření bez důvodu hodného zvláštního zřetele. Stalo se tak poté, co klientka na doporučení spořitelny souhlasila s navýšením cílové částky spoření a uhradila příslušný poplatek. O ten vypovězením smlouvy přišla, stejně jako o nárok na vyplacení státního příspěvku. Současně stěžovatelka upozornila ochránce na praxi stavebních spořitelen vypovídat smlouvy v tzv. vázací době.
„Ujednání, které umožní spořitelně vypovědět ve vázací době smlouvu bez důvodu hodného zřetele, je neplatné a ministerstvo nesmí schvalovat všeobecné obchodní podmínky, které obsahují podobná nezákonná ustanovení,“ vysvětluje zástupce veřejné ochránkyně práv Stanislav Křeček s tím, že podobně vadná mohou být i nejrůznější ujednání, která například neumožňují klientovi odstoupit od smlouvy, porušují dobré mravy apod.
Ani s tímto závěrem se Ministerstvo financí neztotožňuje. Ministr financí je přesvědčen, že ministerstvo není oprávněno hodnotit obsah ustanovení v podmínkách stavebních spořitelen. Neplatnost, resp. nicotnost ustanovení má podle ministra jen soukromoprávní důsledky, tj. v praxi může klient neplatnost smlouvy napadnout žalobou. Zcela přitom opomíjí např. poskytování státní podpory stavebního spoření.
Vzhledem k tomu, že za stávajícího znění zákona o stavebním spoření ministerstvo trvá na svém názoru a odmítá změnit přístup ke schvalování všeobecných obchodních podmínek stavebních spořitelen, rozhodl se zástupce ochránkyně věc zveřejnit.
Ministerstvo do budoucna zvažuje změnu zákona o stavebním spoření, aby působnost ministerstva při schvalování všeobecných obchodních podmínek stavebních spořitelen odpovídala současné praxi ministerstva (tj. posuzování souladu všeobecných obchodních podmínek stavebních spořitelen pouze se zákonem o stavebním spoření).