Pořízení rodinného domu či bytu představuje pro naprostou většinu českých domácností největší životní výdaj. Realitní makléři přitom pomáhají zprostředkovat transakce, s nimiž domácnosti nemají zkušenosti. Jak by je také mohly získat, vždyť vlastní bydlení zařizují mnohdy jednou či dvakrát za život. Jsou proto do značné míry odkázány do rukou realitních makléřů.

Realitním makléřem se ale může stát kdokoli. Stačí čistý trestní rejstřík a zaplacení 1000 Kč za ohlášení volné živnosti. Stát nepožaduje žádné minimální vzdělání, zkušenosti také nejsou třeba a ani není požadováno složení nějaké zkoušky či certifikace. To by se ale mělo změnit. Ministerstvo pro místní rozvoj vytvořilo „Analýzu současné situace v oblasti podnikání realitních kanceláří a návrh variant řešení“, která se má stát podkladem pro úpravu regulace činnosti realitních makléřů.

Příliš mnoho makléřů

Ministerstvo v Analýze identifikovalo současné problémy realitních kanceláří. Prvním z nich je snadný vstup do odvětví. Protože je realitní činnost živností volnou, nelze snadno zjistit, kolik realitních kanceláří a makléřů na trhu působí.

Z více než 1,8 milionů volných živností odhaduje přibližně 3 000 realitních kanceláří. Činí tak i na základě analýzy serveru sReality.cz, kde inzeruje 2 400 firem a 15 tisíc makléřů. Těch by mohlo být celkem kolem 25 tisíc. Podle Českého statistického úřadu by mělo být v roce 2010 18 816 subjektů provozujících realitní činnost.

Nízká kvalifikace

Snadný vstup do odvětví znamená mimo jiné, že mezi realitní makléře vstupují lidé s nízkými odbornými znalostmi a bez zkušeností. Souvisí s tím i vysoká fluktuace pracovníků. „Velká část makléřů však nevydrží déle než tři měsíce a z tohoto oboru opět odchází,“ uvádí Analýza MMR. Přitom průměrná doba realizace obchodu odpovídá právě třem měsícům.

Neznalostí realitní makléři uvádějí své klienty často v omyl. Ministerstvo identifikovalo neznalost i základních pojmů, s nimiž se makléři setkávají. Nevědí kupříkladu, jak se liší převod družstevního bytu a bytu v osobním vlastnictví, nevědí, jak funguje katastr nemovitostí, neznají pojmy související s výměrou (např. zastavěná plocha, podlahová plocha, obytná plocha…) apod.

Z nízké kvalifikace a neznalosti realitních makléřů vznikají často se opakující soudní spory. Realitní kancelář se např. zaváže připravit podmínky k uzavření kupní smlouvy, ale nikoli k zajištění uzavření kupní smlouvy. Neznalostí realitního makléře dochází také k uzavření smlouvy s nevlastníkem nemovitosti nebo s nezletilou osobou. Spory se týkají i neodborné technické prohlídky nemovitosti a další.

Chybí rozsah poskytovaných služeb

Živnostenský zákon realitní činnost definuje jako „nákup nemovitostí za účelem jejich dalšího prodeje, prodej nemovitostí, zprostředkování nákupu, prodeje a pronájmu nemovitostí, bytů a nebytových prostor“. Služby, které jsou se zprostředkováním prodeje či koupě nemovitosti spojené, závisí na dohodě mezi realitní kanceláří a klientem. Klient ale mnohdy neví, co by měl požadovat.

Obecný rozsah realitního minima stanovila pro své členy Asociace realitních kanceláří ČR. Zahrnuje činnosti od vstupní prohlídky a posouzení reálné ceny nemovitosti po zajištění uzavření smlouvy a vyřízení kompletní administrativy spojené s převodem na katastru nemovitostí.

Některé činnosti realitních kanceláří ovšem mohou zasahovat již do živností vázaných, jako je např. oceňování majetku, daňové poradenství či zprostředkování pojištění.

Chybné nakládání s prostředky klientů

Při převodu bytu či rodinného domu je vždy vhodnější využít bankovní, advokátní nebo notářské úschovy. Přesto někteří klienti volí raději levnější úschovu prostředků u realitní kanceláře. Ta je ale velmi riziková a nejeden klient již takto přišel o peníze při zpronevěře či krachu realitní kanceláře.

Jednou z potíží realitních kanceláří v Česku je, že prostředky dané k nim do úschovy ukládají na své běžné provozní účty a mohou je využívat ke své běžné činnosti. Pokud hospodaří špatně, můžou o ně své klienty připravit i bez zjevného záměru.

-Petr Zámečník | Více na Hypoindex,cz