Ministerstvo financí nenavrhuje v rámci novel daňových zákonů žádné změny v možnosti uplatňování úroků ze stavebního spoření, z hypotečního úvěru či úvěru poskytnutého stavební spořitelnou jako odčitatelné položky od daně z příjmů fyzických osob. Nenavrhuje se ani žádná změna ve výši úroků, které lze uplatnit jako částku odečitatelnou od daně. I nadále tedy trvá, že poplatník bude mít možnost uplatnit za zákonem stanovených podmínek tyto úroky až do výše 300 000 Kč ročně za domácnost. Jednou z hlavních navrhovaných změn v oblasti daně z příjmů fyzických osob je snížení sazby daně. Při nižší sazbě daně obecně klesá absolutní výše daňové úlevy dané osvobozením od daně či možností snížení základu daně o odečitatelnou položku. Absolutní hodnota daňové úlevy spočívající v možnosti odečíst úroky se vzhledem k jednotné sazbě 15% a v závislosti na výši základu daně ve většině případů sníží a může činit maximálně 0 – 45 000 Kč ročně (tj. max. 15% z 300 000 Kč). Za současného stavu tato daňová úleva může činit v závislosti na klouzavě progresivní stupnici daňové sazby a v závislosti na výši základu daně 0 – 96 000 Kč ročně. Vyčíslené „snížení“ této úlevy je ale fiktivní a je plně kompenzováno zavedením relativně nízké jednotné sazby daně. V některých médiích se objevily spekulace o tom, že by stát měl kompenzovat fyzickým osobám absolutní pokles výše daňové úlevy tak, aby se i nadále podpora bydlení těšila stejnému zvýhodnění. Tento názor je absurdní a vypovídá o nepochopení daňových souvislostí. Podobně absurdní by mohl být i následující příklad: Již několik let klesá sazba daně z příjmů právnických osob, a to naposledy z 31% na současných 24%. Díky poklesu sazby daně tedy klesá absolutní výše „příspěvku“ státu na daňově uznatelné náklady podniků. Bylo by tedy zcela nepochopitelné, aby podniky požadovaly kompenzaci na státu za to, že díky poklesu sazby daně jim stát již méně přispívá na jejich náklady na dosažení, zajištění a udržení příjmů! - zdroj: Ministerstvo financí ČR -