Lobbing: Nemáme tradici, potřebujeme regulaci
16. 10. 2009 – 1:11 | Politika | Redakce NašePeníze.cz | Diskuze:
Podle panelistů na semináři o lobbingu v Česku a v Unii se střední a východní Evropa neobejde bez jasných a srozumitelných pravidel pro chování zájmových skupin, „samoregulace“ západního střihu tu totiž nefunguje. Nejnovější studie o evropském lobbingu ukázala, že úředníkům a politikům na lobbingu vadí zejména jeho netransparentnost.
Jak už řekl Napoleon Bonaparte: „Deset lidí, kteří mluví, je hlasitějších, než deset tisíc lidí, kteří mlčí.“ A právě chováním těch hlasitých – evropských lobbistů – se zabýval nejnovější průzkum mediální agentury Donath-Burson-Marsteller (DBM). Jaký je jeho hlavní výsledek? Potenciálním „terčům“ pro lobbisty, tedy evropským úředníkům a politikům, nejvíce vadí jejich netransparentní praktiky. Jsou si ale zároveň vědomi toho, že lobbing přináší také řadu pozitiv: konstruktivní návrhy pro vytváření různých politik či sdílení výsledků výzkumných prací.
„Lobbing zastupuje legitimní komerční či společenské zájmy. Právo seznámit politika či úředníka se svými argumenty by měl mít každý,“ říká Tomáš Jelínek, výkonný ředitel DBM. „Problém je, když výlučný přístup k politikům mají jen některé zájmové skupiny. Transparentnost je cestou, jak získat důvěru zúčastněných stran a veřejnosti,“ uvádí Jelínek.
Průzkum DBM se zaměřil na názory zhruba 50 vysokých úředníků a politiků z unijních institucí dalších cca 30 z každé země, která se účastnila tohoto průzkumu. Těch bylo dohromady 15 a nechybělo mezi nimi ani Česko.
Kdo je to lobbista a jak jedná?
Podle respondentů se zástupci lobbistů nejčastěji rekrutují z řad asociací soukromých firem (uvedlo je 63 % dotazovaných), specializovaných agentur (57 %) nebo neziskových organizací (50 %). Například ve Francii, Španělsku nebo Maďarsku nicméně zástupce těchto skupin většina dotázaných za lobbisty nepovažovala. Vyplynulo také na povrch, že zatímco na úrovni jednotlivých států považuje právnické firmy za lobbisty pouhá čtvrtina dotázaných, v Bruselu je to víc než polovina.
Pokud jde o hlavní přínosy lobbingu, respondenti oceňují zejména sdílení vědomostí, převod technických informací do srozumitelné podoby (především europoslanci) a význam lobbingu jako součásti demokratických procesů. Dotazovaní mimo Brusel v něm spatřují také dobrý nástroj k prosazování národních zájmů.
O mínusech lobbingu už byla řeč – těsné nadpoloviční většině úředníků (ale 90 % polských respondentů) na něm vadí netransparentnost. V tomto ohledu dopadly nejhůře individuální lobbisté, následováni think tanky a právnickými firmami. Na druhém pólu žebříčku skončily odbory, před soukromými společnostmi a jejich sdruženími, u nichž je prý nejjasnější, proč a za co lobbují. Druhým výrazným problémem je, že lobbisté neposkytují „neutrální informace“, tvrdí úředníci a politici.
Podle Jiřího Schneidera, šéfa Prague Security Studies Institute, je však představa o existenci neutrálních informací „oblíbeným mýtem“, takové totiž neexistují. Podobná situace panuje v případě „veřejného zájmu“, ten se také nedá definovat, tvrdí Schneider. Podle něj je sice lobbing „legitimní činností v pluralitní společnosti, kde existují různé zájmy“ a „důležitý prvek komunikace“, na druhou stranu je však často spojen s negativními jevy, kdy například vlivné zájmové skupiny blokují legislativní změny (případ loterijního zákona v Polsku).
Pro diskusi o zavádění různých registrů lobbistů, jako je ten bruselský, je možná důležitý následující údaj: pouze pětina úředníků posuzuje zástupce zájmových skupin podle toho, zda jsou na podobném seznamu uvedeni (v Bruselu pak 29 %). Pokud se má úředník rozhodnout, zda jít na setkání s lobbistou nebo ne, zajímají ho spíš jiné věci: do jaké míry je mu blízký obor, který tato zájmová skupina zastupuje, a jak průhledné jsou její zájmy, ukázala studie.
Odpověď na otázku, kdo v Bruselu a v dalších evropských metropolích lobbuje nejúčinněji, z průzkumu nezískáme. Na předních příčkách se sice objevily firmy a sdružení firem a také odbory, nicméně rozdíly v hodnocení aktivit jednotlivých zájmových skupin jsou zanedbatelné. Nejhůře si každopádně stojí lobbisté – jednotlivci a to zejména díky jejich malé transparentnosti.
Více na Profit.cz