Článek popisuje systém kriminality, kdy pachatel zneužívá zájemce o práci a poukazuje na některé konkrétní příklady. Bílým koněm, my bychom řekli i obětí se stávají dlouhodobě nezaměstnaní či maminky na mateřské dovolené, kteří hledají na internetu nějakou práci či brigádu. Přitom narazí na nabídku spolupráce, která je prezentována pod názvem hledáme asistenta manažera u cestovní kanceláře apod. 

Podmínkou je zaslání osobních údajů, kopie občanského průkazu apod. Podvodník si prý založí na základě těchto údajů bankovní účet vedený na jméno zájemce o tuto práci. V Článku na Novinkách se k tomu dozvídáme:

„Člověk hledající práci na internetu zareaguje na nabídku falešného zaměstnavatele. Ten požaduje zaslání dokumentů a osobních údajů. Po jejich obdržení podvodník v bance jménem nic netušící oběti zažádá o založení účtu. Banka pro potvrzení žádosti o otevření účtu požaduje zaslání drobné platby z účtu uchazeče vedeného v jiné bance,“ uvedl specialista na prevenci podvodů v Zuno bank Rudolf Zárybnický.

Falešný zaměstnavatel pod různými záminkami následně vyzve uchazeče, aby tuto drobnou platbu zaslal. Třeba jako potvrzení zájmu o nabízenou pozici nebo jako úhradu administrativních nákladů firmy. „Následně se zájemce o práci stává klientem banky, aniž by o tom sám věděl, a účet je zcela v moci podvodníka,“ dodal Zárybnický.

"Bílým koním hrozí čtyři roky za trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti." 

Nelze takto paušálně sdělovat, a neměl by to dělat ani příslušník policie, či jiná odpovědná osoba, že každému tzv. bílému koni hrozí až čtyři roky vězení za trestný čin. Předně uváděné čtyři roky jsou vztaženy k legalizaci výnosů z trestné činnosti v úmyslné podobě, kde hrozí uvedené čtyři roky odnětí svobody. V případě lidí, kterým někdo založí na jejich jméno bankovní účet a jejich jménem vybírá různé prostředky, pak nelze vůbec dokázat úmysl spáchat trestný čin. Úmysl má v tomto případě především organizátor této trestné činnosti případně další pomocníci, kteří toto dělají úmyslně s cílem obohatit sebe nebo někoho jiného. Rozhodně by policie neměla strašit tyto nevinné, důvěřivé lidi, že mohou být potrestáni čtyřmi lety vězení a dokonce zato, že někdo zneužil jejich identitu k otevření účtu, který byl zneužit.

Jakákoliv snaha o postrašení těchto lidí či hrozba vysokým trestem či dokonce pokusy o jejich stíhání, které se zjevně objevují, může mít za následek vážné poškození života či psychiky těchto lidí. Pro společnost přitom tito lidé nebezpeční absolutně nejsou. Pokud by jim někdo nesdělil nepravdivé informace, nedal jim návod k jejich postupu či nezneužil jejich identity, nikdy by se jakéhokoliv protiprávního jednání nedopustili. A nedopustili se ho ani v těchto naznačených případech, protože nejednali úmyslně a ani v nedbalosti.

V dalších příkladu uváděném ve článku, tedy v případě, kdy si zájemce o práci sám zřídí účet na který chodí finanční prostředky, které následně zasílá na sdělený účet třeba v zahraničí je situace složitější. Opět ale zde odmítáme paušální hodnocení a stanovování hrozícího trestu. Předně i zde chybíznámka úmyslu páchat trestnou činnost. Pokud tento člověk jedná s užitím informací, které dostal od tzv. zaměstnavatele, tedy organizátora trestného činu, a nemá důvod je považovat za nepravdivá, což je velmi těžké odhalit, pak lze úmysl páchat trestnou činnost opět vyloučit. Je navíc zcela nelogické, aby organizátor, tedy hlavní pachatel zasvěcoval do svých plánů právě tyto osoby, které by mohli vše oznámit policii, pokud by jim byl zřejmý cíl celé transakce. 

Možné je tak uvažovat pouze o případném obvinění z trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti z nedbalosti. Zde je však základní sazba výrazně nižší než sazba uváděná u úmyslného trestného činu, tedy trest až na jeden rok. Policie by musela prokázat, že člověk, který se takto nechal "zaměstnat" mohl a měl vědět, že může svým jednáním způsobit trestný čin. V případě trestné činu podvodu, kdy je tento trestný čin koncipován zcela jako úmyslný, pak nelze dovodit trestnost činnosti těchto "bílých koní" ani ve formě nedbalosti.

Uváděné paušální odsudky a hrozící tresty pro osoby, které jsou často zneužité k pomoci na páchání trestné činnosti jiných lidí, není v pořádku. Kriminalizování těchto lidí pak spíše svědčí o problému dopadnout hlavního pachatele, který má nejen na páchání trestné činnosti hlavní zájem, ale také mu přísluší výnosy z této trestné činnosti. Je třeba spravedlivě rozlišovat, zda se někdo podílí na trestné činnosti pomocí či účastí v úmyslu, že ví, že se tím páchá trestná činnost a s tím vědomím to také dělá, nebo že se někdo podílí nevědomky pod dojmem sdělených informací pachatele, které by v případě jejich pravdivosti vůbec k žádnému škodlivému následku nevedly. Kriminalizování těchto v podstatě nevinných lidí tak z moci úřední působí další křivdy, aniž by se trestal především hlavní pachatel. To, že v některých případech pak doputují takové případy obvinění až k soudu, který pro neprokázání úmyslu tyto lidi osvobodí, nic nemění na tragédii těchto zneužitých a třeba i neopatrných lidí, kteří se stávají tou nejsnadnější obětí pro sdělení obvinění a následnou obžalobu.

-Miroslav Zeman, BankovniPoplatky.com, autor je právník