Zatímco v lékárnách velkých nemocnic pořídíte léky bez doplatku, když si budete chtít ty samé léky vyzvednout v místě svého bydliště, bude po vás lékárník chtít tisíce korun. Podle lékárníků za to mohou výrobci a distributoři léčiv, kteří velkým nemocničním lékárnám nabízejí takové podmínky, že mohou léky vydávat bez doplatků, zatímco u nich si za něj musí pacient připlatit.

A nejde přitom o žádné drobné. Deník MF Dnes, který ve svém středečním vydání na případ upozorňuje, získal svědectví lékárníků, kteří se pacientům snažili zajistit podobné podmínky, jaké mají pacienti v lékárnách pražských klinik, byli ale odmítnuti.

V jednom případě musela pacientka doplácet 1 292 korun na lék, který musí užívat po transplantaci. V lékárně pražského IKEM jej přitom dostala bez doplatků. Lékárník z Mělnicka se zase snažil vyjednat nižší doplatek pacientovi, který za lék na infekci měl doplácet 6 tisíc korun, přitom v lékárně Nemocnice Na Bulovce jej dostal bez doplatku!

Lékárník z Mělníka Petr Krpálek má teorii, proč výrobci a distributoři léčiv nabízejí lékárnám velkých nemocnic na léky výrazné slevy. "Firmy si pacienty v nemocnicích na daném léku takzvaně zaháčkují. Dodají léky za výhodnou cenu a noví pacienti už na léku zůstanou. Firma si tak zajistí odbyt i v ambulancích," řekl Krpálek deníku MF Dnes.

Distributoři využívají toho, že stát stanoví jen maximální cenu doplatku, kterou můžou po pacientovi u konkrétního léku požadovat. Nic ale distributorům nebrání v tom, aby lék nabízeli některým lékárnám levněji a ty pak mohly léky vydávat s nižším doplatkem nebo bez doplatku.

Lékárníci proto tlačí na stát, aby trh více reguloval a určil jednotnou cenu doplatku u každého léku. Podle deníku Právo téma řešili ministerští úředníci již před dvěma lety, odbyli ho ale s tím, že musí nejprve provést analýzu, zda by takový krok nevedl k plošnému zdražení léků.

Vyjádření Asociace inovativního farmaceutického průmyslu (AIFP)

(Doplněno 12.12.2016)

Na trhu s léky působí tři nezávislé články: výrobce, distributor a lékárny (maloobchod). V článku jsou ale výrobci a distributoři dáváni do „jednoho pytle“. To výsledně budí dojem, že za rozdílné koncové ceny nesou zodpovědnost výrobci, což není pravda. Farmaceutické společnosti dodávají léčivé přípravky na český trh prostřednictvím velkodistributorů za transparentní a rovné ceny. Do cenové politiky mezi lékárnami a distributory farmaceutické firmy nijak nezasahují, ani ji neovlivňují. Není tedy v jejich režii ani koncová cena pro zákazníky.

S výjimkou těch nemocničních jsou lékárny soukromým podnikatelským subjektem, jehož zisk je založený na maržích za prodané léky. Rozdílné ceny v různých lékárnách odrážejí fakt, že lékárny fungují jako jakékoliv jiné prodejny na volném trhu – při velkoodběru dostanou od distributorů objemové slevy, které pak následně mohou promítnout do cen pro zákazníky. Diskuze nad tím, zda je toto nastavení správné a pro pacienta přínosné, je na místě. Svalovat vinu na výrobce léků je ovšem buď nepochopením principu systému, nebo záměrným šířením nepravdivých informací.