Klíčovým faktorem konkurenceschopnosti světových výrobních společností totiž podle Deloitte zůstane dostupnost inovativních schopných zaměstnanců, nikoli „tradiční“ práce, materiály nebo energie.

Studie, kterou Deloitte vypracovala spolu s Radou pro konkurenceschopnost ve Spojených státech, vychází z odpovědí více než 400 ředitelů a vedoucích manažerů působících v sektoru výroby po celém světě a čerpá také z vybraných interview s rozhodujícími aktéry výrobního sektoru.

Zatímco nyní obsadila ČR v žebříčku konkurenceschopnosti podle hodnocení od jednoho do 10 bodů celkově 11. pozici s indexem 4,38 bodu, během pěti následujících let by podle očekávání odborníků o jednu příčku klesla a získala 3,95 bodu.

“České firmy nemohou do budoucna spoléhat na postupně pomíjející konkurenční výhodu nízkých osobních nákladů v regionu. Je třeba se programově cílevědomě zaměřit zejména na rozvoj inovací výrobků a služeb. Velmi bude záležet rovněž na postoji a strategii státu, jak se postaví v současné nelehké situaci k podpoře inovací, výzkumu, vývoje a celkově k rozvoji znalostní společnosti,“ řekl Bronislav Pánek, vedoucí partner Deloitte pro výrobní sektor v regionu střední Evropy.

“S uvedeným trendem poroste význam schopnosti najít, udržet a rozvíjet špičkové talenty v domácí ekonomice. Nelze spoléhat na to, že talentovaní odborníci budou zůstávat v domácích firmách či institucích, pokud jim zahraniční subjekty nabídnou mnohem zajímavější ohodnocení, pracovní a rozvojové podmínky,” uvedl Bronislav Pánek.

TIP: Konkurence v krizi přiostřuje, firmy se udávají za nelegální používání programů

Inovace prováděné schopnými lidmi jsou považovány na většině trhů za nejdůležitější faktor schopnosti obstát vůči konkurenci. První trojice faktorů, tj. inovativní schopní lidé, pracovní a materiálové náklady a energetické náklady a politiky, je ve všech geografických regionech relativně stabilní, výrazněji se liší jen Mexiko a Jižní Amerika, kde talentované pracovníky předstihla „kvalita fyzické infrastruktury“.

Indexu budou v dalších pěti letech pravděpodobně stejně jako dnes dominovat asijští giganti jako Čína Indie a Korejská republika. Na přední pozice žebříčku se posune nová skupina zemí - například Mexiko, Polsko, Thajsko, tedy země, které nejsou považovány za úspěšně rostoucí „stálice“ jako Brazílie a Rusko.

Konkurenceschopnost dominantních výrobních supervelmocí konce 20. století, tj. Spojených států, Japonska a Německa, v příštích pěti letech podle studie patrně mírně klesne. S poklesem se budou zřejmě potýkat i další západoevropské země jako Nizozemsko, Švýcarsko, Velká Británie, Irsko, Itálie a Belgie.

„Všechny západoevropské země se v příštích pěti letech pravděpodobně posunou v indexu na nižší pozici, což by pro ně měl být důvod k obavám,“ říká Hans Roehm, řídící partner globální skupiny pro výrobní sektor společnosti Deloitte. „Epicentrum“ výroby se nadále přesunuje na vznikající trhy, zejména do Asie.

Ze studie vyplynuly jasné geografické rozdíly ve vnímání podpory konkurenceschopnosti ze strany veřejné politiky. Respondenti z Evropy uvádí, že výhody pro ně plynou zejména z podpory rozvoje infrastruktury (46,1 procent), vědy, technologií a inovací (43,4 procent) a ochrany duševního vlastnictví (42,1 procent). Respondenti ze Spojených států uvádí jako svou konkurenční výhodu ochranu duševního vlastnictví (75,5 procent) a podporu technologií (61,3 procent). Většina respondentů z Číny se domnívá, že díky jejich vládě je konkurenceschopnost jednoduchá, 70 procent z nich uvádí, že díky vládní podpoře vědy, technologie a inovací mají výhodnou pozici.

Respondenti v každém regionu rovněž identifikovali různé faktory, které konkurenceschopnost brzdí. V Číně mezi ně patří mj. imigrační politika (32,1 procent) a zdravotnictví (27,7 procent), ve Spojených státech jsou to státní zásahy a vlastnictví ve společnostech (59,2 procent), daně (53,1 procent), systém zdravotnictví (51 procent) nebo legislativa týkající se odpovědnosti za vady výrobků (42,9 procent) a v Evropě pracovně-právní legislativa a regulace (42.1 procent), environmentální politika (36,8 procent) a energetická politika (31,6 procent).

-David Vandrovec, Mediafax