Pozvolna však ubývá lidí, kteří přiznávají, že jsou zajištěni špatně či jsou chudí. Kde je práh bohatství, jaký majetek musí občan mít, aby se považoval alespoň za „solidně zajištěného“? Data ukazují, že poměrně vysoko. I z lidí, kteří přiznávají nejméně dvoumiliónový majetek, se za „solidně zajištěné“ považuje pouze třetina. Citované výsledky pocházejí z výzkumu STEM provedeného na reprezentativním souboru obyvatel České republiky starších 18 let, který se uskutečnil ve dnech 1. – 6. března 2007. Respondenti byli vybíráni metodou kvótního výběru. Na otázky odpovídal rozsáhlý soubor 1272 respondentů. Už čtrnáct let pokládá STEM občanům otázku – či spíše výzvu – aby ocenili veškerý majetek, který vlastní („Představte si, že byste byl(a) pojištěn(a) a v důsledku nějaké živelní pohromy byste přišel(a) o veškerý majetek, tj. o dům, chatu, chalupu, zahradu, veškeré zařízení domácnosti, veškeré úspory a veškerý ostatní majetek. Jak vysoká by měla být částka, která by Vám tuto škodu nahradila? Odhadněte současnou hodnotu jednotlivých položek a zařaďte se do jedné z těchto kategorií “). Za těch 14 let se ocenění vlastního majetku (jakkoli ho můžeme považovat za „přirozeně“ podhodnocené) postupně „nominálně“ zvyšovalo. V roce 1993 přiznávala alespoň miliónový celkový majetek necelá pětina lidí, nyní už více než polovina (konkrétně v březnu 2007 53 %). Co se však téměř nemění, je vlastní pocit, zda jsem chudý, zda jsem zajištěný špatně, průměrně či solidně nebo velmi dobře („Zvážíte-li velikost příjmů a majetku ve Vaší domácnosti, řekl(a) byste, že jste:“). Češi se stále většinou řadí k průměru – „jsem v normálu“, tedy „průměrně zajištěný“, tvrdí stále více než polovina dotázaných. Pohled na dlouhodobou časovou řadu (toto „pocitové“ hodnocení zajištění vlastní domácnosti zjišťuje STEM od roku 1997) naznačuje, že „průměr“ dominuje nyní poněkud výrazněji než před deseti lety a pomalu, ale přece jen ubývá lidí, kteří se přiznávají, že jsou v zásadě chudí anebo špatně zajištěni. Výpovědi o tom, jak domácnosti vycházejí se svými příjmy, se příliš nemění. V současné době 61 % lidí uvádí, že jejich domácnost vychází s příjmy obtížně, něco uspořit se daří necelé polovině obyvatel (46 %). Snadněji vycházejí s rodinným rozpočtem lidé s maturitou a především vysokoškoláci nebo podnikatelé. O problematickém hospodaření s rodinnými příjmy hovoří nejčastěji lidé se základním vzděláním a nezaměstnaní. Jak vycházíte se současným příjmem, který máte v domácnosti? Potíže, které při využívání rodinných příjmů pociťují tři pětiny obyvatel, nejsou většinou zásadní, o problémech většího rázu vypovídá pětina lidí (s příjmy domácnosti vycházejí „obtížně“ nebo dokonce „velmi obtížně“). Stejně umírněné jsou ovšem také názory těch, kteří hovoří o bezproblémovém hospodaření, i u nich jednoznačně převládají odpovědi „s příjmy vycházíme spíše snadno“ (31 % oproti 8 % odpovědí „snadno“ nebo „velmi snadno“). Názory na to, jak rodiny vycházejí se svými příjmy, se přes drobné výkyvy v průběhu posledních pěti let nijak zásadně nezměnily. O výraznějších změnách lze hovořit pouze v dlouhodobém časovém horizontu, kde je patrný určitý trend zlepšování finanční situace domácností. Od roku 1990 postupně ubývá lidí, kteří mají vážný problém vyjít s rodinným rozpočtem (s příjmy vycházejí obtížně nebo velmi obtížně) a pomalu narůstá podíl těch, kteří s rodinnými příjmy hospodaří snadno (nejčastěji „spíše snadno“). Hospodaření s rodinnými příjmy hodnotí zhruba stejně lidé na venkově i ve městech. Menší, než by se dalo očekávat, jsou i některé rozdíly podmíněné věkem. Od průměru celé populace se zřetelně odlišuje pouze mladší střední generace (30–44 let), která má s využíváním rodinných příjmů relativně nejmenší problémy (53 % vychází s příjmy snadno). Za pozornost stojí, že nejstarší věkové skupiny nad 60 let hodnotí příjmovou situaci svých domácností jen o něco málo hůře, než odpovídá průměru všech obyvatel (potíže pociťuje 67 % lidí v tomto věku, v celé populaci 61 %). -zdroj: stem -