Zákon věkovou hranici nezná a okamžik skončení vyživovací povinnosti definuje jako nabytí schopnosti se samostatně živit. Jistě se najdou případy, kdy dítě po absolvování základní povinné školní docházky, případně ukončení odborného studia na učilišti, začne pracovat a za svou práci dostávat mzdu - v tuto chvíli nabylo dítě schopnosti se samostatně živit a vyživovací povinnost rodiče zanikla.

Častějším případem pak bude, že dítě bude studovat střední školu, případně bude pokračovat studiem vysokoškolským, pak schopnosti samostatně se živit nabývá ukončením středoškolského ev. vysokoškolského studia. Uvedené však neznamená, že rodiče mají povinnost živit tzv. věčné studenty, kteří by se rozhodli po dosažení jednoho vzdělání pokračovat dalším a dalším.

V životě mnoha lidí, pak nastanou situace, že jejich děti nenabydou nikdy schopnosti se samostatně živit, neboť jim tak nedovolí celoživotní mentální či fyzická indispozice.

Vyživovací povinnost rodičů k dětem je tzv. flexibilní, což znamená, že v průběhu plynutí času může zanikat a opětovně se obnovovat. Příkladem, pokud by dospělé a pracující dítě dočasně pozbylo schopnosti se samostatně živit, např. v důsledku dlouhodobé nemoci, pak po tuto dobu se obnovuje vyživovací povinnost rodičů. Pokud by však dítě žilo v manželství, má primárně povinnost zajistit jeho výživu manžel či manželka.

Závěrem je třeba uvést, že i děti mají vyživovací povinnost vůči svým rodičům, pokud se rodič dostane do situace, že potřebuje s výživou pomoci. Slovy zákona: dítě je povinno zajistit svým rodičům slušnou výživu. Vyživovací povinnost dítěte však nastupuje až tehdy, pokud není schopen výživu rodiče dítěte zajistit jeho manžel/ka.