Kdo vsadil na akcie rozvíjející se zemí, zlato a komodity, s výsledky investic moc spokojený není. Nemovitosti se možná zdají být relativní jistotou, jak nízké úrokové sazby a sílící poptávka tuto oblast podpořila. Zatímco pro dlužníky je klesající trend úrokových sazeb dobrou zprávou, střadatelé a rentiéři jen tiše nadávají. I když klientské vklady setrvale rostou, lidé se k dlouhodobému vázání peněz nehrnou. Jinými slovy, umrtvené peníze leží v bankách a čekají, co s nimi jejich vlastníci udělají.

Objemy vkladů

Úroková sazba termínovaných vkladů se pohybuje kolem jednoho procenta a v situaci, kdy ani dlouhodobější vázanost peněz nenabízí znatelně větší zúročení, využití produktů omezujících nakládání s vkladem neláká. A tak je volba mezi vázáním peněz a volbou mít peníze rychle k dispozici zřejmá – s ohledem na úroky je to vcelku jedno, zda jsou peníze vázány. V minulém roce se napříč Evropou výnosy vládních dluhopisů dostaly do netriviálních záporných hodnot. Celé je to postavené na hlavu, vlády nejenom že za půjčení peněz neplatí, ale naopak úroky inkasují!

I když celkové vklady v českých bankách rostou, odložit peníze třeba na dva roky a získat tak zaručenou odměnu v podobě úroku dnes moc neláká. Když už termínovaný vklad, tak spíše vklad s dohodnutou splatností delší než 2 roky. Objem takových vkladů je v českém bankovním systému setrvale kolem 200 mld. korun. I když celkové objemy vkladů domácností rostou a blíží se 2 bilionům korun, objem peněz vázaných v termínovaných vkladech se nezvyšuje.

Graf 1: Vklady českých domácností (mil. Kč). Množství peněz na viděnou roste a naopak zájem o termínované vklady a stavební spoření začíná polevovat.

Zdroj: ČNB

Nominální úrokové sazby a inflace

Když se na vkladové produkty díváme dnes, na první pohled bychom řekli, že kdysi populární termínované vklady, na kterých bylo možné vydělat třeba i čtyři až pět procent ročně, z trhu v tichosti zmizely. Úroky z vkladů z roku na rok klesají a je nutné smířit se s nízkým nominálním zhodnocením. Světem dnes hýbe nízká inflace a tomu odpovídají i rekordně nízké nominální úrokové sazby.

Z Grafu 1 je zřejmé, že jak v devadesátých letech rostlo celkové množství bankovních depozit, rostl i objem termínovaných vkladů. Nominální úrokové sazby tehdy byly v řádu několika procent, ovšem s tím, že inflace byla také v řádu několika procent. Reálný výnos tedy zase tak slavný nebyl, jak by se na první pohled mohlo zdát. Kdo se chtěl vyvarovat znehodnocení kupní síly peněz, měl tehdy silnou motivaci hledat vhodný produkt nabízející zúročení – termínované vklady byly ve středu pozornosti. Pro střadatele nebo rentiéry je prostě vždy podstatné, nakolik výdělky z termínovaných a spořicích vkladů překonají dnešní a hlavně budoucí inflaci.

Graf 2: Míra inflace v ČR. Zatímco v 90. letech inflace kupní sílu ukusovala, v následujících obdobích se držela v řádu jednotek procent nebo i u nuly (i když inflační cíl ČNB sliboval inflaci kolem 2 až 3 %).     

Úroková sazba termínovaného vkladu je předem garantována a nominální výnos zajištěn. Pokud je inflační cíl ČNB 2 %, pak by při očekávaném reálném výnosu ve výši 1,5 % měl být nabízený nominální úrok asi 3,5 %. Jenže budoucí míra inflace nejistá a leccos naznačuje, že by deflační tlaky mohly působit dlouhodobě. A tak prémie za delší vázanost peněz mnohdy vzala za své – v podmínkách, kdy je inflační cíl stanovený úřadem centrální banky podstřelován a inflace se drží kolem nuly, se banky bojí zavázat se k několikaletému závazku vyplácení vyššího nominálního úroku.

Dnešní nominální úroky nabízené na termínovaných vkladech se na první pohled nezdají být tolik lákavé, aby se lidé svých peněz na delší dobu vzdali. Kdo by se také za dvouprocentní roční úrok vzdal na nějaký ten rok svých peněz, když úřad centrální banky oficiálně slibuje inflaci ve výši 2% ročně? Pokud setrvá inflace kolem nuly, výsledný reálný výnos bude nakonec pěkný. Kdo ale před pěti lety předpovídal, že se inflace bude držet tak nízko? Kdo ví, jaký bude inflační vývoj v následujících pěti letech? Nikdo. Můžeme tak maximálně věštit z kávové sedliny, spočítat historický průměr, přirovnávat situaci k japonským zkušenostem, použít skleněnou kouli, popřípadě diskutovat nad (ne)schopností centrální banky plnit inflační cíl.

Klinická smrt termínovaných vkladů?

Úročení termínovaných vkladů setrvale klesá, což dokládá i vývoj úrokových sazeb v Grafu 3. Z pohledu praktického je nutné podotknout, že při hledání konkrétního produktu, který by na tyto sazby umožnil dosáhnout, bychom se zapotili – snadnější je najít úročení podprůměrné, než průměrné. Nadprůměrné výnosy s sebou nesou háčky v podobě nároků na minimální vklad, splnění podmínek pásmového úročení, nebo třeba vložení neúročeného členského vkladu do základního kapitálu družstevní záložny.

Graf 3: Úrokové sazby korunových vkladů přijatých bankami (%). V případě jednodenních vkladů je zřejmý propad na historická minima. Dvouleté vklady se dnes pohybují kolem 1,5% p.a. a  vklady s ještě delší vázaností kolem 2% ročně.

Zdroj: ČNB

Ještě není tak špatně, aby nebylo hůř

Termínované vklady začaly odstrašovat nabízenými úroky a klienti tak nejsou k vázanému uložení peněz motivováni. Velké obchodní banky mají vkladů dost, snadno dosáhnou na likviditu z centrální banky nebo na mezibankovním trhu a o vklady klientů ani nestojí. Banky tak vlastně depozitní produkty vytlačují ze svých nabídek, proč by měly v podmínkách přebytku likvidity klientům podstrojovat v podobě lákavého úrokového zhodnocení?

Každopádně je nutné rozlišovat mezi reálnými a nominálními výnosy. Pokud před pěti lety se dalo najít až pětiprocentní roční zhodnocení vkladu, bylo to ve skutečnosti jako dnes při dvou procentech. Pokud se inflace pohybovala kolem tří procent, reálný výnos tehdy činil dvě procenta. A tak situace, kdy je na spořicích účtech nabízeno až jedno procento, a na termínovaných vkladech až procenta dvě, nemusí být až tak pesimistická. Pokud se inflace drží a bude pod jedním procentem, dobře vybraný spořicí účet tak dokáže inflaci i porazit. Pro drobného klienta je důležité, že lze najít produkty, které vydělají na související poplatky a z pohledu reálné hodnoty udrží kupní sílu peněz. Pokud přetrvají dnešní trendy, budeme ještě na dnešní nabídku úroků vzpomínat.