Měli jste výraznou kampaň. Už víte, kolik vás stála?

Celkové náklady kampaně byly z centrály strany 27 milionů korun. Z toho šlo 10 milionů na volby do pražského magistrátu, devět milionů na senátní volby a osm milionů na volby komunální.

Nebyla Praha při financování volební kampaně příliš zvýhodněna?
U Prahy jsme věřili v ekonomickou návratnost. Šlo v podstatě o krajské volby, kde má strana za každý mandát nárok na 250 tisíc korun.

Co říkáte některým zprávám, že by v Praze ODS a ČSSD mohla složit koalici bez TOP 09?
Jde o to, jestli zvítězí ideje, tedy příbuzenství pokrevní, a nebo jestli zvítězí příbuzenství duchovní či mléčné. Tento termín používaly staré evropské rodiny. Když měl někdo společného kmotra, tak byl duchovně spřízněn. Když měl někdo společnou kojnou, tak byl spřízněn mléčně. Pokud zvítězí příbuzenství duchovní a mléčné, tak můžeme očekávat i koalici ČSSD a ODS.

Bral byste to jako prohru?
Byla by to prohra voliče, který řekl jasně, že¨tohle nechce. Naše prohra by to nebyla, my bychom o to, o co usilujeme, dál usilovali jako důrazná opozice, ale já myslím, že teď je na spekulace velmi brzy. Teď se vedou koaliční jednání.

Co se stane, pokud ve druhém kole senátních voleb zvítězí ČSSD? Bude to zásadní problém?
Vláda se zpovídá Poslanecké sněmovně, nikoliv Parlamentu jako celku. Jediný problém, ke kterému může dojít, je, že některé důležité legislativní normy budou zdržovány. Znamenalo by to zbrzdění legislativního procesu. Protože předpokládám, že opoziční Senát bude reformy Sněmovně vracet zpátky. V takovém případě budeme muset normy předkládat o pět až šest týdnů dříve, budeme-li chtít, aby platily od určitého konkrétního data.

Před volbami bylo ve vládě cítit pnutí mezi ODS a TOP 09. Obě strany cílí na podobný typ voličů. Zklidní se po volbách situace?
My jsme nezakládali žádnou ODS2. My jsme strana bytostně konzervativní. Založili jsme TOP 09 proto, že jsme věděli, že tady nějaká konzervativní nabídka chybí. Občanští demokraté vždy za celou dobu své existence, a to není žádná kritika, toužila po 51 procentech. Alespoň její bývalý předseda Václav Klaus vždy říkal, že pokud nebude mít ODS 51 procent, tak se to či ono nestane. My jsme zakládali TOP 09 s vědomím, že bytostně konzervativní nabídka v Čechách nikdy nemůže být většinovým názorem společnosti.

Třetí místo je podle vás odpovídající? Jaký je potenciál konzervativní strany v Česku?
To je spíše otázka pro politologa. Osobně si myslím, že konzervativní názor nemůže být v České republice většinový, je to ale názor nesmírně důležitý. Je potřeba, aby v demokratické diskuzi tento názor zazníval. Nikdy jsme to nevnímali jako soutěž s ODS. Že se na nás ODS začala dívat jako na někoho, kdo jí odebírá hlasy, to je zřejmé. Její nervozita byla cítit. Otázka je, zda my jsme ODS voliče odebírali, nebo zda nám je oni posílali.

Nebylo by lepší spolupracovat a méně se konfrontovat?
Nemám pocit, že i v předvolebním období, byť samozřejmě bylo poznamenáno nějakou nervozitou, jsme nebyli schopni spolupracovat a nacházet společná stanoviska. Je-li někde riziko v koaliční soudržnosti, tak si nemyslím, že je ve vztazích mezi koaličními stranami.

A v čem podle vás je?
Může se samozřejmě stát, že dojde k nějakému pnutí uvnitř některé koaliční strany.

_____________________________________________________________

OČIMA PROFITU
Nevelké místnosti, v níž ministr financí Miroslav Kalousek přijímá novináře, se říká mincovna. Její stěny pokrývají historické bankovky, které jako by určovaly hlavní téma většiny otázek a odpovědí. O milionech nebo statisících se tu však nemluví. Řeč je o miliardách, desítkách miliard, stovkách miliard. Ministr Kalousek přitom při každé odpovědi potvrzuje pověst snad největšího profesionála mezi českými politiky. Nechybí mu sebevědomí, nadhled a když už potřebuje alespoň trochu zjemnit nepříjemné sdělení o dopadu reforem, pomůže si vtipným obratem nebo bonmotem.

_____________________________________________________________

 

Narážíte na některou konkrétní stranu?
Já o tom mluvím pouze teoreticky. S tím, že pevně věřím, že se to nestane. Ale mluvím o tom proto, že jsem to již několikrát zažil. Jako příklad rád uvádím Špidlovu „Kolodějskou reformu“, na které jsem se podílel a pod kterou jsem podepsán. Samozřejmě nebyla pravicová, byla levostředová, ale určitě nebyla hloupá. Každá ze stran tehdy musela udělat nějaké kompromisy.

Ty, které udělala sociální demokracie, se ale staly zástupným problémem mocenského boje v ČSSD. Velká skupina straníků začala mluvit o zradě programu. Všem nám bylo jasné, že jim vůbec nevadí programové věci. Jenom nechtějí Špidlu. Nemohu vyloučit, že to zažiji znovu, i když bych si to velmi nepřál.

Podle některých politologů se Věci veřejné budou chtít po výsledku komunálních voleb dostat více do středu, aby získaly voliče. Mohlo by to zkomplikovat reformy?

Já pevně doufám, že ne. Právě proto jsme věnovali tolik času detailní koaliční smlouvě a prohlášení vlády. Nemůžete po mě chtít, abych začal podezřívat koaličního partnera, že po prvním drobném šrámu, který utrpěl, začne vypovídat dohody a smlouvy. Já je z toho podezřívat nebudu.

Strana je ve vysoké politice jen pár měsíců, lidé v jejím vedení nemají tolik zkušeností. Je to z vašeho pohledu nejméně spolehlivý partner?

Top 09 má 41 poslanců, z nich pouze sedm má nějakou politickou zkušenost.

Ale vy jako první místopředseda onu politickou zkušenost máte.

To je pravda, ale tím chci říct, že TOP 09 a Starostové jsou také většinově složení z nováčků. Většinou jsou to osobnosti, které se profilovaly v jiných profesích.

Nebojíte se, že ODS bude reformy zpomalovat?

Myslím, že si všichni ve vládě uvědomujeme, že odklad reforem, neznamená nic jiného, než že se budou muset udělat někdy později a budou tvrdší. Někdo nám je potom možná bude nařizovat anglicky. Při tomto vědomí by bylo zpomalení nesmírně nezodpovědné, a já nevěřím, že by kdokoliv z koaličních partnerů toto dovolil.

Jak lze v tomto kontextu vnímat změny zákoníku práce i tarifů, které navrhl váš ministr práce a sociálních věcí Drábek a od nichž později ustoupil?

On navrhl kompromis, který vede k úplně stejnému cíli. Pokud chceme zvyšovat efektivitu státní správy a mít ji levnější, musíme změnit odměňování. Je třeba ohodnotit výkon, ochotu se vzdělávat a víc pracovat a ne odseděné roky. Dám vám příklad ze svého rezortu. Zaměstnanci daňové správy stárnou, jako stárneme všichni, ale tím postupují do vyšších platových stupňů a jsou dražší. Poplatník ale nemá záruku, že taky odvádí vyšší výkon. Drábkův návrh ustoupil odborům, které chtěly zachovat platové stupně. Nadřízený ale bude mít právo zařadit pracovníka do libovolného platového stupně bez ohledu na odpracovaná léta. To je přece stejný výsledek jako předtím, jen se k němu došlo jinou cestou.

Před volbami jste mluvili jako TOP 09 o změně stylu politiky, o vysvětlování reforem a diskuzi s veřejností, ale zatím tato vláda jen škrtá. Kdy se to změní? 

Domnívám se, že se o tuto prezentaci do značné míry zasloužil premiér. Pokud on chce takto prezentovat výsledky své vlády, tak je to samozřejmě jeho právo. Za druhé ne všechno byly jen plošné škrty, a za třetí prosím o uvědomění si časových priorit. 

Ale že jsou to zatím jen škrty, se popřít nedá. 

Bezprostředně poté, co jsem znovu nastoupil do úřadu, jsem říkal, že si musíme být vědomi časového presu a nejprve konsolidovat veřejné rozpočty podle časových priorit. Nikoliv podle věcných priorit. V etapě nula jsme museli seškrtat letošní rozpočet. Pokud by vláda neudělala žádné aktivní opatření, deficit by nebyl 5,3, ale 5,8 procenta. Zhruba 80 procent výdajů má přitom mandatorní nebo kvazimandatorní povahu. Škrtat se dá pouze ve zbývající části, kde nenajdete 28 miliard jinak než plošnými škrty.

A co příprava rozpočtu na příští rok?

To je etapa jedna, příprava rozpočtu, na kterou má normálně vláda půl roku. My na to měli šest týdnů, protože Fischerova vláda, respektive strany, které na ni měly vliv – ODS a ČSSD, neměly zájem, aby vláda cokoliv připravila. Jmenováni jsme byli 9. srpna a do 30. září musel být rozpočet ve Sněmovně. Bez aktivních opatření by byl deficit

6,6 procenta, nyní je plánován na 4,6 procenta. Seškrtali jsme 80 miliard, ale rozpočet se musí opírat o legislativu platnou nejpozději od 1. ledna 2011. Museli jsme jít cestou jednoduchých novel, které budou účinné, ale které samozřejmě nezajistí složité systémové reformy. Na ty dojde v příštím roce.

Dá se vyčíslit, jaké dopady budou mít tato opatření na podnikatele? Dá se přece očekávat, že se sníží domácí spotřeba.

Ptáte-li se na okamžité dopady toho, co jsme museli udělat pro konsolidaci veřejných rozpočtů v letech 2010 a 2011, tak se pohybuje někde mezi 0,3 až 0,7 procenta HDP.

Jsou už po konsolidaci rozpočtu plánu systémové změny, o kterých jste mluvil?

Ano, to bude etapa, která ovlivní všechny rozpočty od roku 2012 dále. Chceme-li skutečně stabilitu, musí jít o hluboké systémové reformy. O změnu ekonomicko-sociálních systémů, ať už je to veřejné zdravotní pojištění, penzijní reforma, reforma sociálních dávek nebo dokončení daňové reformy, která začala prosazením daňového řádu. Teď ji čeká ještě reforma instituce, tedy projekt jednotného inkasního místa. Je třeba nová legislativa a nový zákon o dani z příjmů a s ním i sjednocení základů pro výpočty přímých odvodů.

Začne pak vláda vysvětlovat a představovat reformy?

Ano, půjde o jinou motivaci účastníků ekonomicko-sociálních systémů. Musí tam být více osobní odpovědnosti a více individuální spoluúčasti. Tím se dají všechny chystané změny zobecnit. To si vyžádá diskuzi na politické scéně, ale i velmi podrobné vysvětlování veřejnosti.

Tyto parametrické změny vnímá část veřejnosti jako tvrdé. Myslíte, že budete mít dost síly vysvětlovat ještě reformní kroky?

Parametrické změny často bývají tvrdší než ty systémové. Je to tím, že parametrické většinou dopadají na všechny rovným dílem. U systémových změn se dá očekávat daleko větší míra vnitřní logiky a péče o ty, kteří se opravdu bez veřejné pomoci neobejdou. Nesmí to být ale 50 procent populace. Celá polovina obyvatel totiž v současném systému nárok na nějakou dávku má.

Neustále se tu bavíme o miliardách chybějících v rozpočtu. Nebylo tedy snižování daní i odvodů v minulých letech příliš velké?

Já si to nemyslím, samozřejmě na rozdíl od levicové části spektra. Co je demokracie demokracií a začala přerozdělovat, tak se vždy přela – v dobrém slova smyslu – levice s pravicí o to, jak vysoká má být míra přerozdělování. Ta diskuze je a bude věčná. Neexistuje žádný exaktní šém. Existují jen politická rozhodnutí a společenská dohoda o tom, kolik přerozdělovat. Struktura odvodů je nastavena mixem, který se někomu líbí víc a někomu méně. Sociální demokraté v této souvislosti vždy mluví o spravedlnosti, já říkám, zapomeňte na to slovo.

Neexistuje stoprocentně spravedlivé nastavení veřejných rozpočtů. Pokud přerozdělujete a chcete někomu něco dát, musíte to někomu jinému sebrat. Spravedlnost nechávám Hospodinu, já jsem tady na přerozdělování.

Společenská dohoda tedy nyní podle vás říká nezvyšovat daňové zatížení?

Přesně tak. Ona slušná společenská dohoda se tvoří při volbách. Ve volbách občané řekli, že si nepřejí zvýšit složenou daňovou kvótu, že si přejí levnější stát, a my plníme jejich vůli.

Nemělo by se ale voličům jasně říci, že pokud budou firmy platit nízké daně jako na Balkáně, nemůžeme mít dálnice a zdravotní péči jako v Německu?

Zcela určitě nemůžete mít sociální služby jako ve Švédsku a platit rumunské daně. Pokud chcete mít malou míru přerozdělování, musíte se smířit s tím, že jednotlivé veřejné služby tomu budou odpovídat. My jsme přesvědčeni, že prostředky, které máme z příjmů, jsou při efektivním využití dostatečné pro zajištění slušného standardu veřejných služeb. Nebude to Rolls-Royce ani Mercedes, ale Superb určitě.

Současné kroky sníží příjmy řady domácností, mnoho malých a středních podnikatelů se obává, že to na ně může mít likvidační dopad. Sdílíte jejich obavy?

Nesdílím, a je potřeba tu obavu rozptýlit. U každého zákona proto bude vypsaný podrobný dopad na domácnosti, ale i podnikatele – velké i drobné. Je důležité pro efektivní vybírání daní zjednodušit daňový proces – jak pro státní správu, tak pro poplatníka. Je důležité, abychom dokázali sjednotit výpočet základu pro všechny přímé odvody, tedy daň z příjmu fyzických osob, sociální a zdravotní pojištění. Chápu, že když se tohle řekne, zvýší se obava živnostníka. Ale platí závazek vlády, že to nebude znamenat pro malé a střední podnikatele – tedy OSVČ – zvýšenou daňovou zátěž.

Horké téma je v současnosti také cena za energii. Vláda se rozhodla dodatečně zdanit solární energii. Neobáváte se arbitráží?

Nebojíme. My, kdo jsme se za vládu na tomto opatření podíleli, na něj nejsme pyšní. Tohle by nemělo vstupovat do ekonomických učebnic. My jsme neudělali nic jiného, než že jsme deformovali deformované tak, aby celkový dopad na českou ekonomiku byl co nejméně tvrdý.

Vláda rozhodla o zdanění ve výši 26 procent. Jak to bude fungovat?

Nebudeme zdaňovat solární elektrárny, budeme zdaňovat energii, které tyto elektrárny vyprodukují klasickou obratovou daní. Výpočet daně je motivován tím, aby tady byla rovná míra návratnosti pro všechny investory, ať už investovali v kterémkoliv období.

Kde podle vás vznikl problém a proč na něj nereagovali politici?

Bohužel to nikdy nikdo nenavrhl. Já se nechci vymlouvat, ale moje téma to nikdy nebylo. Mělo se to řešit dřív. Já to začal řešit, až když to začal být fiskální problém. Tím se nechci vzdávat spoluodpovědnosti. Zaspala celá politická reprezentace.

- Dalibor Dostál, Zina Plchová, Více na Profit.cz