K dopravní nehodě volejte policii, jinak pojišťovna nevyplatí všechno
25. 8. 2017 – 0:18 | Auto-moto | red | Diskuze:
Nepřivolali jste k dopravní nehodě policii, přestože jste měli? Pojišťovna může po pojištěném viníkovi žádat úhradu části nákladů. Za jakých podmínek? Odpovědi poskytuje rozhodnutí Nejvyššího soudu.
Zákon o provozu na pozemních komunikacích vymezuje povinnost účastníků dopravní nehody ohlásit dopravní nehodu policii, pokud dojde při dopravní nehodě k hmotné škodě převyšující zřejmě na některém ze zúčastněných vozidel včetně přepravovaných věcí částku 100 000 Kč.
Zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla stanovuje právo pojistitele vůči pojištěnému na náhradu toho, co pojistitel plnil, pokud prokáže, že pojištěný bez zřetele hodného důvodu nesplnil zákonnou povinnost sepsat společný záznam o dopravní nehodě, nebo ohlásit dopravní nehodu, která je škodnou událostí, a v důsledku toho byla ztížena nebo znemožněna možnost řádného šetření pojistitele nebo možnost pojistitele uplatnit toto právo na náhradu pojistného plnění.
Psali jsme:
- Tři časté výmluvy pojišťoven, pokud chcete uhradit škodu u auta
- Pátým nejčastějším viníkem dopraní nehody jsou díry na silnici
- První pojišťovna využívá Facebook pro stanovení výše povinného ručení
Případ ze soudních síní
Případ, který řešil v konečném stádiu Nejvyšší soud, vycházel z dopravní nehody, kterou způsobil žalovaný pojištěný. Dopravní nehodu účastníci dopravní nehody neohlásili policii, jelikož byli přesvědčeni, že škoda nepřesahuje 100 000 Kč. Celkové pojistné plnění, které vyplatila pojišťovna poškozenému, byla však ve výši cca 250 000 Kč. Pojišťovna se následně domáhala na pojištěném náhrady částky ve výši cca 97 000 Kč jakožto spoluúčasti pro porušení zákonné povinnosti ohlášení nehody policii.
Jak rozhodovaly soudy
Soud prvního stupně vyhověl žalobě pojišťovny s odůvodněním, že žalovaný porušil svou povinnost ohlásit dopravní nehodu policii. Spoléhal se pouze na svůj laický odhad a pojišťovně tak vzniklo právo na úhradu části vyplaceného pojistného plnění.
Odvolací soud naopak žalobu zamítl s poukazem, že je důležité posuzovat to, jakým způsobem se jevila škoda na místě dopravní nehody, nikoliv podle toho, jaká výše škody byla nakonec stanovena v odborném servisu. Pojišťovna podala proti rozhodnutí odvolací soudu dovolání k Nejvyššímu soudu.
Dovolání bylo zamítnuto
Nejvyšší soud zamítl dovolání pojišťovny mimo jiné s odůvodněním, že nikoliv vždy musí mít porušení povinnosti ohlásit dopravní nehodu policii za následek nemožnost nebo podstatné ztížení pojistného šetření. V konkrétním případě pojištěný ohlásil dopravní nehodu pojišťovně v den dopravní nehody, byl sepsán záznam o dopravní nehodě včetně zajištění fotodokumentace a nebylo pochybností o průběhu dopravní nehody.
Z usnesení Nejvyššího soudu
„Je nutno přisvědčit odvolacímu soudu, že nelze mít první podmínku za splněnou, že za daných okolností případu nelze mít za to, že škoda na vozidle zřejmě převyšovala 100 000 Kč.
Ze skutkových zjištění, z nichž vycházel odvolací soud a jejichž správnost nepodléhá dovolacímu přezkumu, totiž vyplývá, že se škoda těsně po kolizi na místě samém účastníkům po běžném ohledání jevila tak, že nepřevýší 100 000 Kč, a to s ohledem na aktuální klimatické podmínky (tma, déšť), rozsah a průběh nehody a stav poškozeného automobilu po nehodě (ten byl pojízdný, netekla z něho žádná kapalina a byly na něm patrné pouze vnější poruchy na kapotě, světlech, náraznících a předních blatnících).
Z uvedeného tudíž vyplývá, že žalovaný s ohledem na dané okolnosti případu mohl po nehodě usuzovat, že na poškozeném vozidle vznikla škoda zřejmě nepřevyšující částku 100 000 Kč.“
Kompletní znění citovaného rozsudku Nejvyššího soudu naleznete pod sp. zn.: 23 Cdo 2007/2012 na jeho webových stránkách www.nsoud.cz.
Každý případ je nutné chápat individuálně a lze doporučit v případě pochybností o výši škody vždy přivolat policii k dopravní nehodě. Budete-li řešit obdobný případ, lze doporučit vyhledat odbornou právní pomoc k posouzení veškerých aspektů vašeho případu, a to zejména s ohledem na vývoj rozhodovací praxe soudů a samotné legislativy.
| Vyšlo na