Podle statistiků lidé na vesnici utratí měsíčně méně proto, že mají nižší platy a mzdy. „Kromě toho má také vliv to, že rodiny ve vesnicích mají v průměru větší počet dětí, které samozřejmě příjem nemají,“ říká Pavel Širmer, člen oddělení sociálních šetření ČSÚ.

V malých obcích, které mají méně než dva tisíce obyvatel, vycházely v loňském roce měsíční výdaje na osobu ve výši 10 137 korun. Ve velkých městech, kde žije více než 50 tisíc obyvatel, potřebovala v průměru každá osoba měsíčně na život o 2519 korun více a dosáhla tak na částku 12 656 korun.

Čím větší město, tím větší nájem

Z výsledků analýzy vyplývá, že velikost obce podstatně ovlivňuje, za co musí lidé platit. Ve velkých městech jsou nejvyšší výdaje za bydlení a za energie. „Ve velkoměstech tvoří nájmy, hypotéky a platba energie bezmála čtvrtinu (25 procent) ze všech rodinných výdajů,“ upřesnil Širmer. Velkoměstská domácnost zaplatila za bydlení a energie průměrně 5655 korun, což bylo o 40 procent více než u domácností v obcích s nejnižším počtem obyvatel. Tam tyto výdaje dosáhly podílu 18 procent a staly se až druhou nejvýznamnější položkou.

Lidé na vesnicích platí celkově za bydlení sice méně, ale větší podíl tvoří náklady za energie. „To souvisí s faktem, že v případě rodinného domku je „provoz“ nákladnější než u obydlí v bytovém domě. Průměrné náklady na elektřinu a plyn byly v malých obcích proti velkoměstům vyšší o necelé dvě třetiny,“ vysvětlil Širmer s tím, že za tuhá paliva, kterými se vytápějí domy, dokonce lidé na vesnici zaplatili třináctkrát víc.

Na vesnici se více projezdí

Zatímco ve velkých městech lidé „utrácejí“ za bydlení, na vesnicích největší položku v měsíčním rozpočtu tvoří potraviny a nealkoholické nápoje. Vloni utratili za jídlo více než pětinu ze všech vydání.

„Na druhou stranu se na vesnici utratí měsíčně v průměru 1903 korun na osobu, což nebylo tolik jako u domácností ve velkých městech, jejichž vydání činila 2064 korun na osobu,“ říká Širmer s tím, že na vesnici lidé využívají vlastního hospodářství a získávají tak levněji více potravin.

Opačným případem jsou vydání za dopravu. Méně významný podíl měla ve velkých městech (9,6 procenta), zatímco mnohem významnější podíl byl v malých obcích (12,7 procenta), kde lidé musí dojíždět za prací, do škol, případně mají problém s dostupností některého zboží či určitých služeb, za nimiž jsou nuceni cestovat.

Zatímco u nákupu osobních dopravních prostředků (automobilů, motocyklů, jízdních kol apod.) se nejeví vliv velikosti obce jako podstatný, v položkách týkajících se provozu dopravních prostředků a zejména v případě vydání za pohonné hmoty jsou rozdíly u domácností v různých velikostních skupinách obcí zřejmé.

V loňském roce vydaly domácnosti v malých obcích za pohonné hmoty a oleje 627 korun na osobu a měsíc, což bylo o 44 procent více než u domácností ve velkých městech. Ve větších městech zase domácnosti ve větší míře využívají dopravní služby, zejména hromadnou dopravu. Jejich vydání za dopravní služby byla v roce 2012 o dvě třetiny vyšší než u domácností v malých obcích.