„S pojištěním pohneme těžko. S ohledem na konkurenceschopnost by bylo naopak vhodné sociální pojistné snížit. Snižovat důchody v relaci ke mzdám také není žádoucí. Náhradový poměr průměrného důchodu a průměrné mzdy letos kvůli růstu mezd nejspíše klesne na 41 procent, nejnižší hodnotu od roku 1989. Životní úroveň penzistů není bůhvíjaká a při dalším poklesu by se začaly množit případy chudoby,“ říká David Marek, hlavní ekonom Deloitte.

Zbývá tedy již jen věková hranice odchodu do důchodu. „Při jejím nastavení je třeba se ohlížet na zdravotní hlediska. Století staříci křepce vylézají z okna a utíkají leda v knížce, natož aby pracovali u pásu. Ale jsou tu i finanční parametry systému. Loni v něm chybělo zhruba 34 miliard korun, což jasně ukazuje, že finančně vyrovnaný systém si žádá pozdější odchod do penze,“ říká David Marek.

Vládní komise navrhla růst věkové hranice donekonečna, aby lidé mohli dožít v důchodu čtvrtinu života. V takovém případě by ale muži museli do důchodu dříve než ženy, protože se nedožívají tak vysokého věku, což je nemyslitelné. Jako řešení přichází v úvahu „bezpohlavní“ průměr. „Pokud by společnost byla demograficky statická a neexistovala by nezaměstnanost, pak by na jednoho důchodce přispívali dva lidé v produktivním věku. Při sazbě důchodového pojištění 28 procent by průměrný důchod v tomto modelu dosahoval 56 procent průměrné hrubé mzdy. Pokud ale zohledníme reálnou současnou míru ekonomické aktivity a nezaměstnanost, dostaneme se k náhradovému poměru zhruba čtyřicet procent,“ dodává David Marek.

Posouvání hranice důchodového věku v závislosti na celkové délce života připraví podle Davida Marka „důchodový systém na stárnutí populace, ale ne na její úbytek.“ Buď se tedy smíříme se stále pozdějším odchodem do důchodu nebo se spolehneme na imigraci.