Můžete mít zisk a přesto zkrachovat. Můžete být ve ztrátě a přesto přežívat mnoho let. Tenkou linii mezi „přežitím“ a „krachem“ netvoří zisk, ale cash flow – tok finančních prostředků. Dojdou-li vám peníze na účtu, můžete mít sebevýkonnější továrny a dosahovat vysokých zisků, a přesto se na vás mohou věřitelé vrhnout jako supi.

Německo nepatří mezi neperspektivní státy. Naopak. Je ekonomickým výsluním Evropské unie, státem, na jehož základech je vybudována eurozóna. A přesto minulou středu Německo neprodalo své desetileté dluhopisy. Investoři měli zájem jen o 3,65 mld. EUR z původně plánované nabídky 6 mld. EUR. Výnos nejbezpečnějších evropských bondů s úrokem 1,98 % již netáhne – investoři zahlédli koncem tunelu krach eurozóny.

V Evropě v poslední době zkrachovalo jen několik málo států: Řecko, Irsko a ještě dříve Island. Poslední Řecko se dostalo již za obzor a investoři počítají se ztrátou jistiny ve výši 50 %. Pozornost se přes Itálii, Španělsko a Portugalsko, jejichž dluhy jsou ještě splatitelné, mihla kolem Francie, bojující o rating AAA, a vrhla se vší silou na Německo. Nic naplat, že jeho ekonomika zrychluje růst. Zkrachovat může i tak spolu s celou eurozónou.

Jak zkrachuje Evropská unie

Evropská unie není jen eurozóna. Jsme tu ještě my a další státy s národními měnami. Česká koruna nás ale neochrání. Stačí se podívat na vývoj kurzu koruny vůči euru v dnešních dnech, kdy euro pod tlakem neúspěchu států eurozóny na dluhovém trhu padá. Koruna padá ještě rychleji. Nedá se nic dělat, Česká republika je malou otevřenou ekonomikou, která je životně závislá na okolních zemí.

Zkrachuje-li eurozóna, znamená to krach celé Evropské unie. Ale jak zkrachuje eurozóna? Pravděpodobně pomalu a v křečích, jak se budou potácet evropští politici neschopní dohody a svázaní zkostnatělými pravidly schvalovacích procesů. Eurozóně chybí důvěra. Tu může zajistit několika opatřeními, např. větší federalizací, ale … než by prošla centralizace rozpočtové zodpovědnosti, nebylo by co centralizovat. Navíc v nacionalistické Evropě by větší federalizace v mnoha státech ratifikačním procesem úspěšně zcela jistě neprošla. Tudy tedy cesta nevede.

Samotné zbavení se rozpočtové suverenity je jednak stejně dlouhotrvající, ale zároveň se naskýtá otázka, v čí prospěch se jí zbavit. Ve prospěch Německa? To je neprůchodné. Ve prospěch Evropské komise? Už vidím, jak se o řecký, italský či portugalský rozpočet stará úřad, jehož předchozí činností bylo stanovování limitů zakřivení dovážených banánů či zpomalování pražských eskalátorů.

Nedostanou-li investoři důvěryhodný signál z eurozóny, Evropská unie končí. Bez peněz, bez perspektivy, v hospodářské recesi srovnatelné s krizí ve 30. letech minulého století. A z tahového podhoubí čerpají sílu extrémisté.

-Petr Zámečník | Autor je šefredaktorem odborného servru Investujeme.cz