Celkové domácí zisky bank v těchto zemích by mohly v roce 2025 dosáhnout poloviny zisků nejrozvinutějších států (G7 – USA, Japonsko, Německo, Velká Británie, Francie, Itálie a Kanada) a do roku 2050 by je dokonce mohly překročit. Celkový objem úvěrů v Číně mohla do roku 2010 překročit objem úvěrů ve Velké Británii a Německu a do roku 2050 v USA. Indie by do roku 2040 mohla představovat třetí největší bankovní trh na světě. Rychlý růst bankovnictví v Brazílii, Indonésii, Mexiku, Rusku a Turecku bude poháněn zejména silným růstem retailového bankovnictví (hypotéky, spotřebitelské úvěry). Součástí tohoto vývoje bude zvýšené množství fúzí a akvizic jak v těchto rozvíjejících se zemích, tak do zahraničí. Vedoucí banky těchto zemí budou také expandovat do zahraničí a pro banky na rozvinutých trzích budou představovat konkurenci nejen z obchodního hlediska, ale i pokud jde o nábor kvalifikovaných pracovníků. „Válka o talenty“ nakonec už dnes probíhá ze strany ruských, čínských a indických bank, které se snaží nalákat zkušené zaměstnance z bank v rozvinutých zemích (G7). Jakmile začnou využívat dovednosti a znalosti těchto pracovníků, konkurenceschopnost bank z rozvíjejících se zemí významně vzroste, a to i v globálním měřítku. Paul Cunningham, partner PricewaterhouseCoopers zodpovědný za finanční odvětví ve střední a východní Evropě uvedl: „Bankovní svět bude v roce 2050 výrazně odlišný od toho, který známe dnes. Sedm rozvíjejících se ekonomik bude mít přinejmenším stejný význam jako dnešní G7. Očekáváme, že v zemích s transformujícím se hospodářstvím, jako je Česká republika, poroste trh bankovních služeb rychleji než ve vyspělých zemích (G7). Tempa růstu rozvíjejících se ekonomik (E7) zřejmě Česko nedosáhne, neboť je zde méně prostoru pro strukturální změny, i tak ale bude růst bankovního odvětví atraktivní.“