Hned na úvod tohoto srovnání je třeba si uvědomit, do jaké míry srovnáváme (ne)srovnatelné. Provozní náklady ČSSZ dosahují v posledních letech cca 1,5 % vybraného pojistného (v letech    2009 – 10 při modernizaci ČSSZ tomu bylo 2,4 %). Náklady celého trhu penzijních společností v roce 2013 dosáhly cca 5,6 % přijatého pojistného a plateb na účty klientů (u PSČP jakožto největšího operátora trhu výše činila 4,1%).

Sektor se tedy jeví být cca 3× dražší než ČSSZ, avšak rozsahem činností uvalených zákonem a nesením odpovědnosti se však ČSSZ a penzijní společnosti nemohou srovnávat. Několik příkladů:

1. ČSSZ má cca 8× větší příjmy (cash in) než má sektor penzijních společností, tj. kdybychom aplikovali logiku úspor z rozsahu, lze očekávat minimálně stejnou nákladovou marži na srovnatelném objemu příspěvků (lze doložit i historií, nákladová marže sektoru klesala v minulosti i bez regulace), a to při nesrovnatelné paletě nabízených služeb.
2. Penzijní společnosti prostředky klientům zhodnocují svou vlastní aktivitou (asset management), jejíž náklady nesou na svých bedrech. Vytvářejí tak pro klienta skutečnou přidanou hodnotu, opřenou o reálné finanční toky a za její dosažení nesou také komerční i zákonnou odpovědnost. Toto zhodnocení klientům je dodáváno po očištění od všech poplatků a nákladů pro klienta, tj. i při vyšší nákladové marži oproti ČSSZ (viz předchozí odrážka) dodává sektor klientům přidanou hodnotu. Nejen že se tedy nic z peněz klientů „neukrajuje“, ale naopak se k penězům klientů pod správou penzijních společností přidává. V průběžném státním pilíři je „zhodnocení“ vyplácené penze vesměs politické rozhodnutí o výši valorizace, jehož náklady jsou rozprostřeny přes stávající i budoucí generace (tedy tzv. „na dluh“) a „zhodnocení“ samotné není nijak výsledkem činnosti správce systému, tedy ČSSZ.
3. Dále je zde jeden podstatný rozdíl, ČSSZ vybere od klientů 100, ale vrátí na dávkách jiným klientům 98,5. Náklady ČSSZ jsou financovány z vybraného pojistného, neboť ČSSZ vybrané peníze nijak nezhodnocuje. V penzijních společnostech klienti i přes vyšší nákladovou marži (abstrahuji od nesrovnatelně vyšší přidané hodnoty = zhodnocení, servis, transparentnost) dostávají zpět své původní vklady min. ve 100 % výši (jde o transformační fond, tj. 98% všech příspěvků v sektoru).
4. ČSSZ „získává“ klienty automaticky zdarma ze zákona; penzijní společnosti je musí hledat na trhu a nést náklady s tímto spojené.
5. ČSSZ je ve svém oboru monopol; penzijní společnosti působí na ostře konkurenčním trhu.
6. ČSSZ nemusí dodržovat finanční a účetní nároky, které musí dodržovat penzijní společnosti. Kdyby byl první, průběžně financovaný, pilíř provozován soukromou společností, která by ze zákona ručila za své závazky (vůči plátcům pojistného a příjemcům důchodů), musel by na tuto společnost být vyhlášen konkurs, neboť by operovala se záporným vlastním kapitálem (v důsledku vnitřního dluhu PAYG systému v českých ekonomicko-demografických podmínkách).
7. ČSSZ nemusí dodržovat regulatorní nároky, které musí dodržovat penzijní společnosti. (např. příprava na Solvency II, Fatca, AML, regulace distribuce, kapitálové požadavky apod.).
8. ČSSZ není, na rozdíl od penzijních společností, předmětem specifického státního dohledu.
9. Penzijní společnosti, na rozdíl od ČSSZ, musí nést vůči svým klientům mnohem náročnější informační povinnost, navíc každoročně se opakující. Pro ilustraci: Při nákladech cca 20 Kč na jednu dopisní zásilku a 5 milionech klientů jen každoroční zaslání výpisu z účtu stojí celý sektor 100 mil. Kč, nemluvě o nákladech na další komunikaci (daňová potvrzení, provozní informace apod.). Kdyby ČSSZ měla poslat informativní výpis z „účtu“ každému svému klientovi (plátcům pojistného i důchodcům, celkem cca 8 mil. osob) jedenkrát ročně, zvýší jí to provozní náklady minimálně o 160 mil. Kč.
10. Penzijní společnosti musí poskytovat klientům ve srovnání s ČSSZ mnohem rychlejší a uživatelsky srozumitelné odezvy na jejich požadavky, změny na smlouvách, dotazy apod. Před necelými dvěma lety jsem si požádal ČSSZ o informativní výpis z evidence důchodového pojištění. Za několik týdnů mi přišla obálka napěchovaná mnohastránkovou počítačovou sjetinou mého důchodového pojištění, ve které bylo velmi obtížné se zorientovat. Když se mi to nakonec podařilo, našel jsem některé nesrovnalosti, o nichž jsem se domníval, že je dobré je neprodleně opravit. Odpověď ČSSZ byla ovšem překvapivá: Některé prvky se s pojištěncem budou řešit až v okamžiku podání žádosti o dávku, tedy v případě starobního důchodu až cca za 30 let. Jde třeba o uznání doby pojištění v cizině, zohlednění doby mateřské dovolené nebo náhradní doby pojištění z titulu péče o dítě. Líbilo by se vám, kdyby takto pružně a srozumitelně reagovala penzijní společnost?
11. Penzijní společnosti, na rozdíl od ČSSZ, musí nést náklady správy státního příspěvku a spolupráce s MFČR v této agendě.
12. Data roku 2013 v případě nákladů penzijních společností byla nepříznivě ovlivněna přípravou na důchodovou reformu. Zdaleka nejde jen o 2. pilíř. Změny ve 3. pilíři (transformace penzijních fondů na penzijní společnosti a transformované fondy, vznik účastnických fondů, předdůchody atd.) byly z hlediska finanční náročnosti na přípravu systémů, procesů a komunikace s klienty finančně minimálně stejně náročné jako vznik 2. pilíře. Bude-li zachována stabilita penzijního prostředí, lze očekávat v horizontu 2 – 3 let pokles nákladovosti ke 3 % přijatých prostředků ročně.

Autor je prezident Asociace penzijních společností ČR a generální ředitel a předseda představenstva Penzijní společnosti České pojišťovny. Zdroj: Investujeme.cz