Řešení, která by měla postavit penzijní systém opět na pevnou zem, jsou též známá. Ať už se budeme bavit o Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, Světové ekonomické fórum nebo znovuobnovený Globální penzijní index – všichni uvádějí tyto tři body:

• zvýšení důchodového věku a větší flexibilita jeho výpočtu;
• umožnit starším zaměstnancům pracovat delší dobu a obecně je lépe integrovat na pracovním trhu;
• přesvědčit lidi, aby si na stáří spořili více přes komerční produkty v soukromé sféře, aby mohli ve stáří žít nezávisle a dle vlastních představ.

Tři skandinávské země již zavedly tato doporučení do praxe v různých formách: Dánsko, Švédsko a Finsko.

Dánsko: důchodový věk závislý na předpokládané průměrné délce života

Dánský model je považován za příkladný model dle Globálního penzijního indexu. Dánsko zásadně zreformovalo svůj penzijní systém asi před deseti lety: zákonný důchodový věk se do roku 2022 zvedne z 65 na 67 a od roku 2024 bude potom vázán na předpokládanou průměrnou délku života. V průměru bude důchod člověka trvat jen 14,5 roku, přičemž zaměstnanci budou zároveň pobízeni, aby zůstali na pracovním trhu, co nejdéle to bude možné, na základě různých daňových úlev a nových možností spoření.

Michael Hansen, generální ředitel Swiss Life Network při společnosti Swiss Life Global Solutions

Michael Hansen je též toho názoru, že je dánský model jedním z nejlepších na světě. „Díky flexibilitě, kterou poskytuje,“ míní ředitel Swiss Life Network (součást Global Employee Benefits) při společnosti Swiss Life Global Solutions, která nabízí penzijní řešení šitá na míru a majetkové plánování v asi 70 zemích světa, díky čemuž má dobrý přehled o různých modelech. Který prvek se mu líbí nejvíce? „Dánové mohou až 100 % svého platu vložit do své společnosti nebo soukromého penzijního plánu a na základě toho obdržet daňové odpočty.“ Dle Hansena je dánský model nejblíže realitě lidského života.

Finsko: pobídky pro práci ve vyšším věku

Zapojit se dříve, pracovat více flexibilně a déle. Tak mohou být shrnuty finské reformy. Finsko také upravilo svůj penzijní systém v souladu s předpokládanou průměrnou délkou života. Věk, ve kterém se od lidí vyžaduje, aby se již zapojili do penzijního spoření na základě jejich mzdy, byl snížen z 18 let na 17 let. Věk odchodu do důchodu se v budoucnosti stane flexibilním a bude upravován v souladu s předpokládanou průměrnou délkou života, která bude určena k okamžiku, kdy lidé dosáhnou 62 let.

Aby udrželo starší zaměstnance na trhu, Finsko zavedlo částečný odchod do důchodu. Lidé nyní mohou pobírat 25% nebo 50% své penze a pokračovat v práci ve zkráceném zaměstnaneckém poměru od svých 61 let (tento věk se bude měnit v závislosti na předpokládané průměrné délce života). Navíc obdrží ti, kteří posunou svůj odchod do důchodu nebo budou pracovat ve zkráceném zaměstnaneckém poměru i další štědré benefity.

Studie provedená Finským centrem pro penzi zjistila, že takoví částeční důchodci ve skutečnosti pracují o rok a půl déle než zaměstnanci na plný úvazek.

Švédsko: automatické úpravy

A nakonec tu máme Švédsko, které kompletně přepracovalo svůj penzijní systém již v roce 1999. Země zavedla automatické úpravy mechanismu, který bere v úvahu změny ekonomického prostředí (např. snižující se kapitálové příjmy) a demografického prostředí (delší předpokládaná průměrná délka života). Výše penze již není zafixovaná. Pokud se ekonomická a demografická situace zhorší, penze může být i snížena. Pokud se ekonomická situace zlepší, penze mohou být zvýšeny. Například v roce 2010 a 2011 tento mechanismus skutečně vedl ke snížení výše důchodů. Od reformy z roku 1999 se průměrný věk odchodu do důchodu ve Švédsku výrazně zvýšil a došlo i ke zvýšení zapojení se starších lidí do pracovního trhu, jak uvádí Konrad-Adenauer-Stiftung.

Co mají všechny tyto tři země společného? Učinily úroveň důchodu závislou na předpokládané průměrné délce života, učinily věk odchodu do důchodu více flexibilní, a vytvořily pobídky pro lidi, aby pracovali i ve stáří. Experti se shodují na tom, že díky těmto reformám se jim z velké části podařilo přeměnit své penzijní systémy v souladu se stárnutím společnosti.

Zaměstnavatelé mají též určitou povinnost

Pouze vládní reformy by ale nebyly dostatečné pro to, aby došlo ke zlepšení obtížné situace, která dlouhodobě stojí před systémem sociálního pojištění. Zaměstnavatelé musí též převzít svou část odpovědnosti a vyzkoušet různé alternativy, jak uvádí Michael Hansen: „ V mnoha zemích existují tendence, že zaměstnavatelé (a zaměstnanci) čekají na politiky, aby navrhli a implementovali reformy penzijního systému.“ Theodoros Iaponas, vedoucí Global Employee Benefits při společnosti Swiss Life Global Solutions, je jedním z těch, kteří jsou pro aktivnější zapojení společností: má za to, že je zejména nutné, aby penzijní plány byly více flexibilní a přizpůsobovaly se jednotlivým životním cyklům: „Důchodové potřeby mileniálů se liší od zaměstnanců, kteří jsou již blízko důchodovému věku nebo zaměstnancům s rodinou a dětmi.“

Theodoros Iaponas, vedoucí Global Employee Benefits při společnosti Swiss Life Global Solutions

Iaponas míní, že je též důležité, aby bylo starším lidem umožněno pracovat déle, pokud si to přejí. Aby bylo umožněno zaměstnavatelům, aby si ponechali pracovníky starší důchodového věku, mohli by například nabízet tzv. modely postupného odchodu. Ti, kteří by rádi využili takových modelů, mohou postupně omezovat úroveň svého zaměstnaneckého poměru. Například mohou od 62 let pracovat jen na 60% úvazek a od 68 na 40% úvazek. Iaponas říká: „Zaměstnancům by měla být dána možnost, aby si rozhodli o svém důchodovém věku dle své vlastní úvahy.“