Ponechme teď stranou pikantní záležitost, že to byl právě šéf Fiatu Sergio Marchionne, který před pár lety obvinil VW z toho, že svou cenovou politikou rozpoutal uvnitř sektoru krvavou lázeň.

Věnujme se jinému fenoménu, kterým může být začátek nové cenové války mezi výrobci automobilů. Není sice nikde psáno, že šrotovné, které Fiat za zfixlované vozy VW zákazníkům nabízel, musí nutně vyvolat cenovou reakci konkurence. VW se jí ale minimálně bude muset věnovat a lze si představit různé scénáře, přičemž ten extrémní zní výměna starého “čmoudícího” výrobku za nový ekologicky nezávadný.

Již během tohoto týdne se přitom možná dozvíme, jaké řešení dieselového problému vedení VW zvolí, ale jen pro představu v Evropě jde údajně o 8 miliónů vozů a zvažované náklady (napravení podvodu) na jeden vůz čítají od 20 do 10000 euro. 

Mikroekonomicky vzato není pro spotřebitele nic lepšího než pořádně krvavá cenová válka. Z druhé strany pro výrobce to může být pohroma, o čemž by mohly vyprávět například takové americké aerolinky, u kterých jsou cenové střety na denním pořádku. Nicméně i makroekonomicky může mít silný cenový střet významné důsledky – zvláště pokud jde o tak velký sektor ekonomiky.

Auto si člověk sice nekupuje každý den, ale i tak ve spotřebitelském koši domácností v eurozóně představují výdaje na automobily v průměru přes 3 %. To se může zdát jako poměrně malý podíl, ale sleva na nové auto nižší třídy – jako je Fiat – ve výši 500 až 1500 euro je na druhou stranu poměrně výrazná.

V makroekonomické praxi by pak cenová válka na poli prodeje automobilů mohla dále prohloubit dezinflační tlaky v eurozóně a to by nebylo zrovna příjemné v situaci, kdy v eurozóně inflace spadla zpátky na nulu…