Exekutoři a exekuce nemají v obecném povědomí moc dobré jméno. Poslat na někoho exekutora ale není tak jednoduché, jak se na první pohled může zdát. Aby mohl exekutor jednat, musí mít věřitel takzvaný exekuční titul. Tím je často pravomocný platební rozkaz nebo rozsudek. Ve většině případů tedy musí před samotnou exekucí proběhnout řízení před soudem, kde má dlužník právo se hájit a dluh zpochybnit.

Na základě platného exekučního titulu si věřitel vybere exekutora. Výhodnější pro něj bývá obracet se na velké úřady, které mají vysoké procento úspěšnosti ve vymáhání, i kdyby sídlily na druhém konci republiky. Dlužník pak ale kromě svého dluhu musí platit i cestovní výdaje exekučního vykonavatele. Proto se v současné době diskutuje o změně pravidel pro určení příslušného exekutora.

Exekutor poté zašle soudu návrh na zahájení exekuce. Jsou-li všechny náležitosti v pořádku, soud jej formálně pověří a nařídí samotnou exekuci na dlužníka. Ten pak do 15 dnů dostane vyrozumění o zahájení exekuce a od této chvíle nesmí se svým majetkem nakládat.

Zároveň exekutor pošle dlužníkovi výzvu k dobrovolnému zaplacení dluhu do 30 dnů. Zaplacením v této lhůtě může dlužník ušetřit na nákladech, které se odvíjejí jak od výše dlužné částky, tak od úkonů, které exekutor a jeho úřad podnikne.

Další postup je čistě v rukách exekutora. Ten by měl jednat především rychle a účelně, aby chránil práva všech účastníků, tedy věřitele i dlužníka, kterému nemají vznikat zbytečné škody. Bohužel, praxe bývá často jiná. Jakmile exekutor posoudí možnosti, vybere nejlepší způsob, jak exekuci provést a vydá exekuční příkaz. I věřitel může navrhnout, jakým způsobem se má exekuce provést, sdělit exekutorovi, kde je dlužník zaměstnaný a odkud mu například pravidelně chodí peníze nebo kdo by mohl dlužit samotnému dlužníkovi.

Co by měl dlužník dělat? Základem je mít přehled o své právní situaci a aktivně problém řešit. Nesdělovat adresu pobytu či nepřebírat zásilky se nevyplatí. Většina rozhodnutí může být doručena takzvanou fikcí a z pohledu zákona je jedno, zda se s nimi dlužník seznámil. Soud doručuje do místa posledního známého bydliště, většinou toho trvalého, uvedeného v registru obyvatel. Aktivní věřitel a exekutor si ale dají větší práci zjistit, kde se dlužník skutečně nachází.