Tomu tak nesmějí být zabaveny zejména věci, které jsou pro něj či jeho rodinu životně nezbytné. Podívejme se, o jaké předměty konkrétně jde.

Okruh věcí, které nejsou exekučně postižitelné, přestože náleží dlužníkovi a výtěžek jejich prodeje by mohl být použit na uspokojení vymáhané pohledávky, stanoví ust. § 321 ("věci, jejichž prodej je podle zvláštních předpisů zakázán") a § 322 občanského soudního řádu (OSŘ). V článku se zaměříme na věci nepodléhající exekuci podle § 322 OSŘ.

Věci nepodléhající exekuci

Věci ve vlastnictví povinného, které nepodléhají exekuci, jsou obecně vymezeny v prvním odstavci ust. § 322 OSŘ. Z exekuce jsou vyloučeny:

- věci, které dlužník nezbytně potřebuje k uspokojování hmotných potřeb svých a své rodiny nebo k plnění svých pracovních úkolů,

- věci, jejichž prodej by byl v rozporu s morálními pravidly.

Toto obecné vymezení blíže upřesňuje druhý odstavec téhož zákonného ustanovení, kde jsou uvedeny příklady věcí, které jsou takto vyloučeny z exekuce:  běžné oděvní součásti a obvyklé vybavení domácnosti,  snubní prsten a jiné předměty podobné povahy,  zdravotnické potřeby a jiné věci, které dlužník potřebuje vzhledem ke své nemoci nebo tělesné vadě, hotové peníze do částky 1 000 Kč.

<%Anketa17%>

Je-li dlužník podnikatelem (viz definice podnikatele v ust. § 2 odst. 2 obchodního zákoníku), pak jsou podle ust. § 322 odst. 3 OSŘ z exekuce vyloučeny rovněž i věci, které dlužník nezbytně nutně potřebuje k výkonu své podnikatelské činnosti (o těch si více přečtete za týden). Má-li však být uspokojena pohledávka věřitele, v jehož prospěch vázne na těchto věcech zástavní právo, pak tyto věci exekučnímu postihu neuniknou.

Pokud by si někdo na základě výše uvedeného výčtu myslel, že kupř. barevný televizor nepodléhá exekuci, protože patří mezi "obvyklé vybavení domácnosti", byl by na hrubém omylu. Soudní praxe totiž má tendenci vykládat pojem "obvyklé vybavení domácnosti" velice přísně. Stejně striktně soudy posuzují i otázku, jaké věci dlužník nezbytně nutně potřebuje ke svému podnikání.

Podívejme se tedy, jak soudní praxe, zejm. Nejvyšší soud ČR, posuzuje, jaké dlužníkovy věci jsou exekučně nepostižitelné, přičemž dnes pozornost zaměříme na věci tvořící "obvyklé vybavení domácnosti" a příště na věci sloužící povinnému k podnikání.

Dlužníkovi věci, které obvykle tvoří vybavení domácnosti

Především je třeba zdůraznit, že skutečnost, že určité věci tvoří - se zřetelem k aktuálním sociálním standardům - typické vybavení domácnosti (kupř. barevný televizor, přehrávací aparatura, sedací souprava apod.), ještě sama o sobě neznamená, že jsou tyto věci ve smyslu ustanovení § 322 OSŘ vyloučené z exekuce.

Exekuci totiž nepodléhají pouze takové věci tvořící obvyklé vybavení domácnosti, které jsou pro dlužníka či členy jeho rodiny nezbytně potřebné. I když jsou tedy dotyčné věci součástí tzv. obvyklého vybavení domácnosti, nejsou z výkonu rozhodnutí vyloučeny, jestliže jsou současně věcmi (posuzováno především z objektivního hlediska) k uspokojování dlužníkových potřeb zbytnými.

Otázkou, zda lze věci, které tvoří obvyklé vybavení domácnosti a dlužník je běžně užívá, přesto posoudit jako věci, které dlužník nezbytně nepotřebuje k uspokojování hmotných potřeb svých a své rodiny, se Nejvyšší soud ČR zabýval např. ve svém usnesení ze dne 26. 2. 2002, sp. zn. 20 Cdo 2133/2001. V dané věci soudy nižších instancí shodně zamítly návrh dlužnice na zastavení výkonu rozhodnutí postihující věci, které podle dlužnice nepodléhaly výkonu rozhodnutí, a sice sedací soupravu (pohovku a dvě křesla), barevný televizor Grundig, dřevěné nástěnné hodiny, prádelník, skříň a dva noční stolky. Oba soudy totiž tyto věci nepovažovaly za věci, které povinná či členové její rodiny nezbytně potřebují k uspokojování základních potřeb. Nejvyšší soud ČR dovolání dlužnice zamítl jako neopodstatněné, přičemž vyslovil tento právní názor:

"Základním hlediskem pro určení toho, zda věci zahrnuté do soupisu mohou být prodány v dražbě, je jejich nezbytnost při uspokojování hmotných potřeb povinné a její rodiny; ve vztahu ke konkrétním poměrům povinné platí, že výkonem rozhodnutí nelze postihnout jen takový majetek, který slouží k uspokojování základních životních potřeb povinné a její rodiny. (...)

Okolnost, že povinná (spolu s členy své rodiny) věci postižené výkonem rozhodnutí každodenně užívá k účelu, pro který jsou určeny, popřípadě k jiným účelům, není sama o sobě rozhodná a nevylučuje potřebnost při uspokojování hmotných potřeb ve smyslu § 322 odst. 1 o.s.ř. kvalifikovat jako nikoliv nezbytnou. Kritérium nezbytnosti se totiž neodvíjí pouze od četnosti a způsobu užívání věcí, nýbrž má základ (...) v úvaze, zda lze po povinné požadovat, aby při uspokojování základních životních potřeb svých a své rodiny se bez uvedených věcí obešla."

Tentýž právní názor vyslovil Nejvyšší soud také ve svém usnesení ze dne 26. 2. 2004, sp. zn. 20 Cdo 180/2003.

Obvyklé vybavení domácnosti tedy znamená nezbytné vybavení domácnosti

Okolnost, že tyto věci byly dosud povinným užívány "běžně" a "přirozeně" v sledovaných souvislostech, významná není. Měřítko nezbytnosti se totiž neodvíjí pouze od četnosti a způsobu užívání věcí, nýbrž má základ v úvaze, zda lze na povinném požadovat, aby se při uspokojování základních životních potřeb svých a své rodiny bez uvedených věcí obešel, případně je uspokojoval na kvalitativně nižší úrovni, s nižšími náklady, dávaje přednost plnění svých zákonných povinností.

Z ustáleného rozhodování Nejvyššího soudu ČR tedy vyplývá jednoznačný závěr: z věcí tvořící "obvyklé vybavení domácnosti" nelze postihnout jen takové věci, které jsou nezbytné k uspokojování těch životních potřeb dlužníka či jeho rodiny, které lze hodnotit jako základní. Soudní výklad tedy směřuje k tomu, že z exekuce jsou v tomto směru vyloučeny jen věci, na něž lze hledět jako na věci tvořící nezbytné vybavení domácnosti.

Výslovný výčet chybí

Z hlediska právní jistoty účastníků řízení a předvídatelnosti soudního rozhodování by ovšem patrně bylo vhodné, aby toto pravidlo, k němuž došla judikatura, bylo do zákona výslovně vtěleno, podobně jako je tomu na Slovensku. Podle ust. § 115 odst. 2 písm. b) zákona č. 233/95 Z., z. o súdnych exekútoroch a exekučnej činnosti totiž exekuci nepodléhá "nezbytné vybavení domácnosti", přičemž zákon zároveň výslovně vypočítává okruh věcí, které jsou takto vyloučeny z exekuce": "posteľ povinného a členov jeho rodiny, stôl, stoličky podľa počtu členov jeho rodiny, chladnička, sporák, varič, vykurovacie teleso, palivo, práčka, periny a posteľná bielizeň, bežný kuchynský riad, radiopřijímač."

Domnívám se, že do budoucna by bylo žádoucí, aby podobný výslovný výčet věcí, které jsou exekučně nepostižitelné, neboť tvoří "nezbytné vybavení domácnosti" povinného, byl vložen i do českého zákona. Takové řešení by mělo tu výhodu, že by pak šlo již v době provádění soupisu věcí vcelku jednoznačně určit, zda jde o exekučně nepostižitelné nezbytné vybavení domácnosti či nikoli. Snadněji by se tak posuzovala i zákonnost postupu exekutora, popř. soudního vykonavatele.

-Asociace občanských poraden

Kam dál?

- Hořké konce neplatičů - Den s exekutorem

- Kolik může zaměstnavatel strhnout z vaší mzdy na dluhy?

- Registr exekucí: Exekuci už neutajíte