„Pro zahraniční pozorovatele, ať už politiky, média nebo finanční trhy, zůstává Česká republika naprosto nesrozumitelná. Její postoj je nečitelný,“ domnívá se Marek.

„Riskujeme tím, že z pohledu finančních trhů budeme vnímáni jako nesrozumitelní a nevyzpytatelní, podobně jako Maďaři. Při opakování podobných situací by se to mohlo promítnout ve zvýšení rizikových prémií na česká aktiva,“ dodal.

Dosažení dohody o finální podobě smlouvy o rozpočtové odpovědnosti je podle Marka pozitivní, protože se tím posiluje pravděpodobnost fiskální disciplíny v Evropě a zamezení opakování podobných krizí, kterými právě prochází některé země eurozóny. „Není to lékem na současnou krizi, ale je to správná reakce z pohledu poučení se z příčin současné krize.“

Představitelé Evropské unie se na pondělním bruselském summitu EU dohodli na nové fiskální smlouvě k posílení rozpočtové zodpovědnosti pro všechny země EU. Pakt podepsalo 25 států s výjimkou České republiky a Velké Británie.

„Tato dohoda míří především na země eurozóny, takže v případě, že by Česká republika smlouvu nepodepsala, nevyplývá z toho žádný problém,“ míní Petr Dufek, analytik ČSOB

Pokud bychom podle něj sami přijali nějaké vnitřní fiskální pravidlo, o kterém se mluví, neměl by z toho být žádný problém. Jako důležité ale vidí, dotáhnout takzvanou fiskální brzdu, o kterou by šlo v případě České republiky, do konce. „Sami bychom tak byli přísnější a odpovědnější z hlediska dalšího zadlužování. Dohoda, která byla nastíněna na evropském summitu, není až tak přísná. Soustřeďuje se totiž na strukturální deficity, ale spíše by se měla soustřeďovat na dluhy, protože ty jsou tím hlavním, co Evropu v tuto chvíli táhne dolů. Ostatně strukturální deficit je číslo, ke kterému se dojde při určitém modelování, není to tedy tvrdé číslo, které by mohlo být odsouhlasené každým,“ doplnil.

Samotný pakt je podle Dufka rozvolňující a není tak striktní, jak na první pohled vypadá, což považuje za škodu. „V dané chvíli by asi bylo nejlepší, kdyby Evropa byla trochu přísnější, kdyby se více zavázala stlačovat rozpočtové dluhy pod hranici 60 procent, tak jak to bylo uvedeno v Maastrichtské smlouvě, anebo v Paktu stability a růstu.“ Podle Dufkova mínění České republice Dohoda ani neuškodí ani nic nepřinese.

„Pokud by Česká republika smlouvu podepsala, nestalo by se v tuto chvíli skoro vůbec nic. Pravidla by totiž měla závazně platit pouze pro členy eurozóny. Ostatní členové se stávají účastníky jednání jako pozorovatelé, a pravidla pro ně nejsou závazná,“ okomentoval výsledky summitu Petr Sklenář, hlavní ekonom J&T Banky.

Dopad podepsání či nepodepsání není za předpokladu, že Česká republika nemá euro, podle Sklenáře ekonomický a finanční, ale spíše politický a zahraničně politický.

„Na jeden až dva body tato smlouva nic nového neřeší. Jediným rozdílem jsou automatické sankce, ale žádný zásadní přelom v rámci EU a eurozóny nenastal. Jde o další smlouvu o dodržování fiskálních pravidel, což už je stanoveno v jiných podmínkách a smlouvách,“ uzavřel.

„Z hlediska finančních trhů není podepsání smlouvy o rozpočtové unii klíčové. Pro ty bude rozhodující, zda se Česká republika bude prezentovat jako země s umírněnou rozpočtovou politikou a s důvěryhodným dlouhodobým fiskálním výhledem,“ uvedl Vojtěch Benda, hlavní ekonom ING Bank.

„U fiskální unie je překvapením, že bylo vypuštěno 60procentní kritérium pro celkový nominální dluh. To lze pochopit jedině tak, že pokud by do budoucna mělo být stanoveno hlasovací právo jen pro ty státy, které splňují stanovená kritéria, byly by summity komorní. V současné době je v eurozóně čtyři nebo pět zemí, které splňují kritérium 60procentního podílu dluhu na hrubém domácím produktu,“ dodal.

-Denisa Křížová | MED