Časopis dTest už jedno kvalitativní srovnání nejlevnějších chlazených a mrazených produktů provedl, tentokrát si posvítil na nechlazené výrobky. „Rozhodli jsme se na dalších příkladech porovnat, jaký je rozdíl mezi deklarovanou kvalitou nejlevnějších potravin prodávaných u nás a v sousedních státech. Kupovali jsme ty nejlevnější výrobky daného typu v nabídce,“ vysvětluje Hana Hoffmannová, šéfredaktorka časopisu dTest a dodává: „Opět se potvrdilo, že za Německem zaostáváme v ceně i kvalitě zboží. Důvodů bude zřejmě několik, svou roli mohou hrát rozdíly v legislativě, úrovni trhu a citlivosti zákazníků na kvalitu. Německé předpisy na kvalitu potravin jsou v mnoha ohledech důkladnější a určují kvalitu přesněji než naše vyhlášky.“

Pro spotřebitele nakupující v Německu a Rakousku je výsledek srovnání potěšující – i nejlevnější položky v nákupním košíku mají kvalitní složení. Naproti tomu obdobné výrobky koupené v Česku, na Slovensku a v Polsku mají problémy s přítomností nadbytečných přídatných látek a s nižším obsahem nebo kvalitou hlavních surovin. Zboží z českých regálů obsadilo v evropském srovnání kvality několikrát poslední příčku. V tuzemsku koupený konzervovaný tuňák v oleji, vaječné těstoviny, ovocná přesnídávka pro děti a papírové kapesníky skončily na posledních místech.

Redaktoři časopisu dTest nakoupili potraviny v české, slovenské a německé pobočce řetězce Kaufland, polském supermarketu Biedronka a v rakouské prodejně Spar. „Nejlevnější potraviny jsme nakupovali bez ohledu na to, o jakou jde značku. Pořadí jednotlivých výrobků jsme určili podle údajů deklarovaných na etiketě. Sledovali jsme množství a kvalitu hlavních složek, například podíl a formu použitého rybího masa. Dále jsme se zaměřili na použití vybraných konzervantů, barviv, množství cukru a soli,“ komentuje přístup Hana Hoffmannová.

Srovnání nejlevnějších potravin dostupných u nás a ve čtyřech sousedních zemích ukázalo, že v Německu a Rakousku by bylo možné nakupovat jen podle ceny, bez obav o kvalitu koupeného zboží. Při domácích nákupech je třeba vždy kontrolovat i složení výrobků. Deklarovaná kvalita nejlevnějších českých výrobků byla totiž u více než poloviny případů ta nejslabší. Mezi vítězi mezinárodního srovnání je jediný český zástupce, a to v kategorii citrónových limonád. První místo si citronáda koupená v Česku zasloužila mimo jiné i proto, že jako jediná neobsahovala náhradní sladidla.

V čem naše potraviny zaostávají? Nejlevnější toustový chléb koupený v Česku neobsahuje ani gram másla. České vaječné těstoviny obsahují nejméně žloutku. Nejvýraznější rozdíly v kvalitě jsou u rybích konzerv. V konzervách českých, slovenských ani polských sardinek nejsou pravé sardinky. Zatímco v Německu a Rakousku se i nejlevnější tuňák v oleji prodává ve formě filet, nejlevnější konzerva koupená v Česku obsahovala jen tuňákovou drť. Český dětský příkrm s masem obsahuje méně zeleniny, ovocná přesnídávka zase málo ovoce a moc cukru. Tuzemské nejlevnější papírové kapesníky mají méně vrstev než ty od sousedů.

V kampani Stop dvojí kvalitě vyzvala nezisková organizace dTest spotřebitele k tomu, aby jí posílali svá podezření na rozdílnou kvalitu zboží stejných značek v Česku a zahraničí. „Při naší výpravě za levnými nákupy jsme do košíku hodili i potraviny, na které nás upozornili spotřebitelé přes www.dvojikvalita.cz a sociální sítě,“ říká Hana Hoffmannová a dodává: „Děkujeme za dobré tipy – dvojí kvalitu jsme odhalili u klasické Coca-Coly, paprikových chipsů Lay´s a tuňáka Rio Mare. Ve všech případech v neprospěch českých zákazníků.“

Coca-Cola určená pro slovenský a český trh je (stejně jako americký originál) slazená fruktózo-glukózovým sirupem, zatímco limonády dovezené z Německa, Rakouska a Polska obsahovaly cukr. Paprikové chipsy Lay’s koupené v Česku a Polsku se smažily na směsi slunečnicového a palmového oleje, zatímco německé Lay’s jen na slunečnicovém oleji. A na rozdíl od českých a polských na jejich etiketě nenajdete glutamát. Porovnání českého a německého vzorku Rio Mare dopadlo podobně jako u nejlevnějších rybích konzerv. Etiketa českého Rio Mare tuňáka v oleji hlásala použití kousků tuňáka, zboží z Německa obsahovalo filety – tedy kvalitnější maso. Pro výrobu české konzervy byla použita levnější surovina, ale český zákazník za ni zaplatí víc, než když by si koupil kvalitnější tuňákovou konzervu v Německu.