V zemích střední a východní Evropě tvoří nepřímé zdanění stále důležitější složku příjmu státních rozpočtů. Zhruba 60 % rozpočtových příjmů je tvořeno právě nepřímými daněmi a v zemích jako Polsko, Česká republika a Maďarsko se toto procento stále zvyšuje. Posun k nepřímým daním je více než přímými důsledky daňové politiky zapříčiněn ekonomickými faktory, jako přijetí tržního systému a pokračující hospodářský růst v tomto regionu. Studie se zabývá zvyšováním nepřímých daní a řadou klíčových témat jako přesun od přímých daní k nepřímým, překážky podnikání, potřeby reforem, soudní spory či využití technologií, které pomáhají splnit všechny náležitosti při odvodu nepřímých daní. Zjištění vyplynula z dat získaných skupinou pro nepřímé daně PricewaterhouseCoopers po celém světě. Výsledky studie ukazují, jaké systémy DPH a DZS zavedlo více než 141 zemí, a to, že většina zemí, které tyto daně teprve zavádějí, upřednostňují jeden typ systému. Václav Pátek, senior manažer společnosti PricewaterhouseCoopers ČR uvedl: „Závěrům této studie odpovídají i současné kroky české vlády, která navrhuje vyvážit snížení daní z příjmů změnou snížené sazby DPH. U všech navrhovaných změn je však nutné brát v potaz nejen úpravu nepřímých daní na úrovni Evropského společenství, ale také vývoj nepřímých daní v sousedních státech. Různé daňové sazby včetně DPH mohou být pro určitý stát znamenat konkurenční výhodu a podnítit tak jeho další ekonomický rozvoj.“ Systémy DPH by měly reflektovat sociální rozdíly Přesun od přímých k nepřímým daním zřejmě souvisí s celosvětovým úsilím vlád o zajištění jistých výnosů a také se snahou přesouvat náklady na dodržování daňové legislativy ze státních úřadů na samotné podniky. Studie upozorňuje na záležitosti, na které by se v kontextu tohoto vývoje nemělo zapomenout. Systémy DPH mohou být ze své podstaty regresivní a citlivé na inflaci. Proto by vlády zvažující zavedení DPH s cílem zvýšit v celosvětovém měřítku svou daňovou konkurenceschopnost měly mít na paměti opatření, která zajistí určitou prosperitu i daňovým poplatníkům s nízkými příjmy. Mezi taková opatření patří snížená či nulová sazba na základní potraviny a služby či sociální projekty (péče o staré či handicapované). Efektivita musí být na obou stranách Studie dospěla k závěru, že žádný existující systém není bez nedostatků. Je zde jasně patrné napětí mezi potřebou eliminovat možné podvody a nedodržení daňových povinností a nutností zajistit, aby administrativní náročnost nesnižovala konkurenceschopnost. Pokud srovnáme již déle fungující systémy DPH např. v EU a nedávno zavedené systémy DPH/DZS v zemích jako v Austrálie či Singapur, zjistíme, že novější přístupy vytváří mnohem méně příležitostí pro podvody a dávají větší záruky dodržení předpisů. Studie doporučuje, aby Evropská komise zahájila otevřenou debatu o problematice tzv. kolotočového podvodu (chybějící obchodní článek v rámci obchodování na volném evropském trhu) a reagovala tak na rychle rostoucí celosvětové konkurenční prostředí. Studie upozorňuje na pokrok dosažený Evropskou komisí a OECD při zajištění zatím nedostatečné synchronizace a sbližování legislativ o DPH a DZS. Jedině jednoznačná dohoda o mezinárodních standardech umožní, aby vysoké náklady na dodržení legislativy neležely na podnicích a aby nevznikly překážky celosvětovému obchodu. Ine Lejeune, celosvětová vedoucí pro nepřímé daně PricewaterhouseCoopers, uvedla: „Systémy nepřímých daní se stále rozvíjejí. Konstruktivní dialog mezi vládami a plátci daně je zásadní pro to, aby systémy nepřímých daní byly opravdu efektivní. Má-li být systém nepřímých daní výhodný pro stát a zároveň přijatelný pro plátce daní, musí být zajištěna rovnováha mezi schopností vlád vybírat daň, daňovou konkurenceschopností, přiměřenými náklady podniků na zajištění souladu s daňovou legislativou a národními a sociálními potřebami.