Většina z nás má fóbii i ze záporných úroků. V červnu tomu bude rok, co se na neprobádanou půdu pustila ECB, když snížila svou hlavní depozitní sazbu do záporného teritoria. Na přelomu roku se pak přidali i Švýcaři. Přitom s podobným nástrojem neměly hlavní centrální banky příliš velké zkušenosti, před nimi to zkusili jen Dánové.

Z měnově politických sazeb se záporné hodnoty postupně promítly i do finančních trhů. Investoři platí za to, že mohou investovat do státních dluhopisů tzv. bezpečných zemí kratších splatností, Českou republiku nevyjímaje.

V oblasti standardních depozitních produktů pro veřejnost a korporátní klientely jsou záporné úroky v našich končinách zatím tabu. Jejich výnosy olizují nulu zatím z kladné strany. Je otázkou, co by se stalo, kdyby tuto magickou hranici překročily. Došlo by k masivním výběrům vkladů a shromažďování hotovosti? Dánské zkušenosti to příliš nenaznačují. Hotovost hraje v ekonomice menší roli, než by se nám mohlo zdát a její posílení není příliš pravděpodobné. Velký význam mají v tomto ohledu stále tužší regulace, technologický pokrok a přirozená lidská lenost.

Limit pro hotovostní transakce u nás v současnosti činí 350 000 CZK. Jakákoli větší operace musí proběhnout bezhotovostně. Z toho je jasně patrné, že i teoreticky je únik k hotovosti možný pouze u menších obchodů především v každodenním styku. Hotovost mohou díky tomu ještě tak využívat domácnosti a fyzické osoby, ve firemním sektoru je to už obtížně představitelné. Ledničku si z peněz „ze štrozoku“ koupit lze, jen o něco dražší auto nebo stavební stroj už nikoli. Samozřejmě lze tuto regulaci, obdobně jako každou jinou obcházet, bude nám to ale stát za to? Pokud se úroky nedostanou do záporného teritoria hlouběji, není to nic, na co by český střádal nebyl zvyklý. Výnosy z běžných depozitních produktů se totiž již řadu let pohybují v řádu velmi malých, byť zatím kladných čísel a související poplatky v některých případech stlačí výsledný výnos pod nulu už nyní. Pár desetinek ztráty navíc nebudou pravděpodobně v rozhodování většiny z nich hrát velkou roli. Aniž bych chtěl podceňovat psychologický efekt toho, že je rozdíl, jestli na něčem velmi málo vydělávám nebo už prodělávám, ani ten domácnosti nebo fyzické osoby z lenosti nevytrhne. Přiznejme si, práce s hotovostí je dnes jak otravná, tak nákladná. Nad zažitou představou, že stokoruna teď musí mít větší hodnotu než stokoruna za rok, se většina lidí bude jen rozčilovat.

K zamyšlení nicméně je, zda jsou depozitní produkty opravdu vhodným nástrojem na udržení hodnoty peněz jejich investici. V našich končinách je tímto způsobem umístěna většina úspor. Současná bezprecedentní politika centrálních bank by mohla řadu lidí dotlačit k rozhodnutí, že depozita nejsou vhodným způsobem dlouhodobých investic. Zda bude toto snažení úspěšné, ukáže až delší čas. Návrat k ukládání peněz do matrace nás ale v masivním měřítku nečeká.

Autor: Lukáš Vácha, Conseq Investment Management, a.s.