Jedině ten, kdo zná svá práva a nebojí se vyžadovat jejich respektování, se totiž může účinně hájit.

Podnikatelé jsou mnohdy natolik málo znalí svých práv a v jednání se správcem daně tak málo sebevědomí, že se stávají loutkou v rukách státních úředníků. Pokud věříme, že je Česko právním státem, pak je také potřeba si uvědomit a přiznat, že jen dobrá znalost zákonů může podnikateli pomoci uhájit jeho práva před správcem daně. Leckterý podnikatel sice namítne, že znalosti daňového práva nepotřebuje, neboť si přeci najme daňového poradce nebo advokáta. Přesto je potřeba mít na zřeteli, že jsou mnohé situace, kdy nemá možnost se předem poradit se svým daňovým poradcem. Pokud podnikatel v daňovém právu úplně tápe, pak nemá bohužel ani moc velkou naději včas a správně rozeznat okamžik, kdy (a jakou formou) se na daňového poradce obrátit s žádostí o pomoc.

TIP: Daňová kalkulačka

Pozor na nepodané odvolání

Na úvod si uveďme případ z praxe. Je pravděpodobné, že vám přijde povědomý. V různých obměnách se s ním totiž setkáváme až příliš často. Finanční úřad doměřil podnikateli (říkejme mu třeba pan Novák) daň. Pan Novák si nebyl vědom důvodu tohoto doměrku, a tak zašel za svým správcem daně. „Hodná paní z úřadu“ souhlasila, že doměření je skutečně nesprávné. Dohodla se s ním, že věc napraví. Rovněž mu řekla, že pro rychlou nápravu bude výhodné, když pan Novák nepodá žádné odvolání, protože to by věc jenom formálně zdržovalo.

Pak se však nějakou dobu nic nedělo. Pan Novák tedy zašel znovu na finanční úřad a „hodné paní z úřadu“ se dotázal, v čem je problém. Ona mu odpověděla, že sice měla vše připraveno v souladu s jejich dohodou, ale že její vedoucí ten záměr neschválila a ona s tím bohužel nic nezmůže. Pana Nováka takové jednání samozřejmě rozzlobilo. Rozhodl se tedy použít prostředky právní obrany. Zašel za daňovým poradcem, který mu ovšem k jeho úžasu řekl, že se s celou věcí prakticky nedá nic dělat, protože již uplynula odvolací lhůta. Prostředky právní obrany jsou tak již prakticky nulové. Takový případ je názornou ukázkou toho, k čemu může vést z lidského hlediska dobře míněná snaha správci daně věc nekomplikovat – ke ztrátě možnosti podnikatele hájit svá práva.

Jak by tedy měli podnikatelé postupovat, aby zabránili vzniku podobných situací? Je potřeba si vštípit, že z pohledu podnikatele při jeho kontaktu se správcem daně jde o právní jednání se všemi z toho plynoucími důsledky. A přitom nejde o nic menšího než o peníze, a to nikoli zanedbatelné. Vždyť podle údajů Liberální institutu celých 163 dní (tedy až do 13. června) jsme v roce 2009 vydělávali pro stát. To znamená, že jsme v průměru celých 44,6 procenta všech vydělaných příjmů odevzdali státu.

<%Anketa4%>

Vydělávat versus vybírat

Mezi bytostnými zájmy podnikatele a správce daně je naprosto zásadní rozpor. Již v úvodním ustanovení zákona o správě daní a poplatků (č. 337/1992 Sb.), který upravuje správní řízení v oblasti daní, se výslovně říká, že cílem daňového řízení je stanovení a vybrání daně tak, aby nebyly zkráceny daňové příjmy. Správci daně tedy mají při své práci klást důraz zejména na nezkracování příjmů státní pokladny – jinými slovy na maximalizaci příjmů státního rozpočtu.

Pro každého podnikatele je naproti tomu naprosto samozřejmé, že podnikání je činnost prováděná za účelem dosažení zisku. To si ostatně můžeme přečíst i v úvodním ustanovení obchodního zákoníku. Jestliže k tomu dodáme, že pod pojmem zisk se rozumí rozdíl mezi příjmy a výdaji, pak vidíme, že oprávněné úsilí podnikatele samozřejmě vede nejen ke snaze zvyšovat příjmy, ale také snižovat výdaje.

Z uvedeného je zřejmé, že podnikatelovo úsilí směřující ke snižování výdajů na placení daní je zákonem přímo předvídanou a chráněnou činností.

Zatímco na jedné straně se podnikatelé snaží snižovat své výdaje na placení daní, na druhé straně se správce daně snaží výběr daní maximalizovat. Zájmy obou jsou tedy protichůdné. Jakákoliv dohoda mezi podnikatelem a správcem daně je tedy jakýmsi kompromisem mezi protikladnými zájmy obou stran. Nutno si přitom uvědomit, že míra ústupku vedoucího ke kompromisu je u každé ze stran úměrná tomu, jak silný a právně relevantní odpor klade protistrana. Úspěšnost podnikatele při jednání se správcem daně je tedy tím vyšší, čím silnější a kvalifikovanější odpor klade.

<%Anketa8%>

Finanční úřad je jen orgán státní moci

Kdykoli nám správce daně telefonuje, kdykoli vstupujeme do budovy finančního úřadu a kdykoli nás správce daně navštíví, měli bychom si vždy velmi dobře uvědomit, že se jedná jen o orgán státní moci – nikoli o svobodného občana. To znamená, že může konat pouze to, co mu zákon výslovně stanoví, a nikoli vše, co mu zákon nezakazuje. Je vhodné si dostatečně uvědomit, jak odlišné je postavení nás jako občana (či právnické osoby soukromého práva) od postavení pracovníka finančního úřadu. Stručně lze říci, že zatímco občan může obecně konat cokoli – pouze s výjimkou toho, co mu zákon výslovně zakazuje, pracovník finančního úřadu může naopak konat právě a jen to, co mu zákon výslovně stanoví.

Přímo z Listiny základních práv a svobod vyplývá, že státní moc lze vykonávat pouze v případech, v mezích a způsobem stanoveným zákonem. Takové omezení platí samozřejmě i pro finanční úřad. Tento poznatek je pro podnikatele velmi významný. Kdykoli správce daně cokoli činí, vždy máme právo se ptát, kterým zákonným ustanovením je při svém konání veden. Pokud z odpovědi správce daně nebude zřejmé, že určitá jeho konkrétní činnost je výslovně upravena zákonem, máme právo tvrdit, že správce daně postupuje nezákonně. Zde tedy evidentně vzniká významný prostor pro obranu proti postupu správce daně.

(Více na Profit.cz)

Kam dál?

- Daňová kalkulačka

- Daňový kalendář pro rok 2010 - kdy platit jaké daně

- Vzory tiskopisů k daním za rok 2009

- Průměrné ceny pohonných hmot pro podnikatele za rok 2009 a 2010

- Paušální výdaje procentem 2009