Předností malých a středních podniků je hlavně relativní pružnost, rychlost odezvy (vč. vzniku a zániku firmy) na změny podmínek, relativně vysoká schopnost absorpce pracovní síly díky pružnosti a schopnost vyplnit mezeru ve struktuře obchodních vztahů mezi velkými podniky (role subdodavatele). Nevýhody jsou naopak dány obtížnějším resp. nákladnějším přístupem ke kapitálu, informacím a znalostem, menší schopností eliminovat důsledky výkyvů vnějších vlivů v počátečním stadiu svého vývoje (startu) a, menšími zábranami při uvolňování nadbytečné pracovní síly. Proto také vlády volí různé formy veřejné podpory MSP vč. finanční. Pokud jsou pravidla této podpory nastavena správně, nejde o zvýhodňování těchto podnikatelských subjektů na úkor jiných (a tedy porušení pravidel trhu), ale právě o zmírňování uvedených nevýhod. Jak jsou malé a střední podniky charakterizované Základní definiční charakteristikou malých a středních podniků (MSP) – registrovaných i aktivních – je počet zaměstnaných menší než 250 osob. Tyto podniky lze v podrobněji členit na skupinu drobných (do 9 zaměstnaných), malých (od 10 do 49 zaměstnaných) a středních (od 50 do 249 zaměstnaných). Rychlý růst MSP na počátku devadesátých let byl průvodním jevem transformace ekonomiky, mj. privatizace, restitucí, „spin off“ a podmínek podnikání. Od konce devadesátých let už je vysoký podíl MSP na celkovém počtu ekonomických subjektů a na počtu zaměstnaných do značné míry stabilní (na celkovém počtu podniků v odvětvích nefinančních podniků a domácností se pohybuje kolem 99 % s rozdíly podle odvětví). Lze z toho usuzovat, že i podmínky podnikání – přes všechny domnělé či skutečné institucionální bariery – jsou vcelku stabilní. Ale jsou tu rozdíly ve struktuře; zatímco počet středních podniků se ustálil ještě před rokem 1995, počet drobných podnikatelů je po roce 2000 rovněž poměrně stabilní, i když lze nalézt menší výkyvy. Počet malých podniků (nad 10 a do 50 zaměstnanců) dosáhl vrcholu v roce 1997 a od té doby klesá. Vysvětlit tyto méně zřetelné změny je již obtížnější; pokusíme se o nástin, hypotézu na základě „životního cyklu“ podniků. Demografie podniků Jednak jde o fáze „životního cyklu“ podniků, kdy po období startu následuje – v případě úspěchu – expanze a v té souvislosti eventuální posun podniku do vyšší kategorie obecně svědčící právě o takové úspěšnosti (expanzi). Avšak graf jakoby takový vývoj nepotvrzoval. To je mj. dáno dalším demografickým znakem, že neustále nové podniky vznikají a zároveň jiné – z různých důvodů neúspěšné – zanikají. (Pochopitelně to platí o kategorii MSP, u velkých probíhají spíše jiné procesy). Třebaže v tom směru nejsou k dispozici přímé údaje o sektoru MSP, lze takovou informaci aproximovat daty za soubor aktivních podniků (bez zemědělství, podniků veřejné správy a neziskových organizací), který je analyzován v projektu Eurostatu, jehož se Česká republika účastní. Absorpce pracovní síly. Již v úvodu byl zdůrazněn význam MSP pro zaměstnanost, proto se zaměříme na sledování dynamiky a podílů zaměstnaných ve srovnání s celkovou zaměstnaností. Kapacita MSP (aproximovaná počtem zaměstnaných) má dnes už významný a do velké míry stabilní podíl na výkonu české ekonomiky, který se již pohybuje kolem 70% celkově zaměstnaných v odvětvích nefinančních podniků a domácností (na celkovém počtu zaměstnaných v národním hospodářství pak více než 50%). Za tímto obecně známým konstatováním se však skrývají významnější souvislosti. Jestliže v druhé polovině devadesátých let klesala celková zaměstnanost a rychle rostla nezaměstnanost, zaměstnanost v sektoru MSP se zvyšovala. Není pochyb o tom, že nebýt aktivity sektoru MSP, pokles zaměstnanosti by byl rychlejší. Přesvědčivější důkaz o roli MSP na trhu práce nelze uvést. Trochu však překvapuje, že přírůstky zaměstnaných osob byly generovány především ve skupině – drobných podniků. Odvětvové údaje o počtu zaměstnaných mj. odhalují, že v MSP obchodu pracuje zhruba stejně osob jako v MSP celého průmyslu a opět se potvrzuje rychlý růst MSP v tržních službách. Podíl MSP na účetní přidané hodnotě se již přibližuje významným 60 % celkové přidané hodnoty podniků v nefinančních odvětvích a domácnostech. Tzn., že výkon MSP rostl zhruba stejným tempem jako výkon celé ekonomiky, po roce 2000 dokonce rychleji. Pokles koncem devadesátých let se však s výjimkou drobných podniků projevil se zpožděním. Je možné, že to odráží funkci MSP jako subdodavatelů velkým výrobcům, a jde o zpoždění v reakci na předcházející sestupnou fázi cyklu. Růst účetní přidané hodnoty všech skupin MSP v posledních letech pak – v předstihu – odpovídá současné vzestupné fázi cyklu. Z hlediska velikostní struktury je rovněž zajímavé srovnání druhé poloviny devadesátých let a počátku třetího tisíciletí. V prvním období vykazovala nejrychlejší dynamiku skupina středních podniků, následně jej však postihla recese koncem devadesátých let, podobně jako výkon malých podniků. V dalším období vykazují všechny velikostní skupiny vyšší dynamiku, avšak největší je u drobných podniků; jestliže jejich podíl na celkové přidané hodnotě MSP byl v prvním období nejnižší, ve druhém již přispívají nejvíce. Ze srovnání podílu MSP na přidané hodnotě a na zaměstnanosti implicite vyplývá, že jejich produktivita práce měřená přidanou hodnotou je nižší než celé ekonomiky (tedy velkých podniků). Je to dáno nižší vybaveností práce kapitálem. Tím se ovšem význam MSP nesnižuje, právě naopak. Nejenže se zabývají činnostmi, které zpravidla nemají masový charakter, ale navíc jsou s to snáze absorbovat volnou pracovní sílu resp. obecně řečeno, jsou flexibilnější. Srovnání za celek navíc neplatí obecně; v obchodě a v tržních službách vykazují MSP vyšší produktivitu než velké podniky a ani v dopravě a zemědělství nejsou rozdíly významné. V úvodu byl také zmíněn fakt, že slabým místem MSP je nedostatek vlastního kapitálu. Proto je logické, že další krok analýzy sleduje dva hlavní způsoby jeho překonávání – bankovní úvěr a veřejnou podporu. Bankovní úvěry podnikatelům Česká národní banka poskytuje data o bankovních úvěrech v Centrálním registru úvěrů. Jeho struktura dovoluje i separaci úvěrů podle velikosti podniku, (OKEČ a regionů). Z dat vyplývají zajímavé poznatky, mj. i fakt, že v posledních letech roste zájem komerčních bank o tuto, jinak rizikovou klientelu žádající většinou relativně malé úvěry. ( banky vesměs nabízejí i speciální produkty. Srov. např. v: Podpora podnikání v České republice, MPO, 2006). Příčin je více, banky zejména přehodnotily míru rizika v tomto rychle rostoucím sektoru ekonomiky a chtějí participovat na trhu, který se rovněž rozšířil v souvislosti s podporou podnikání ze strukturálních fondů EU. Omezíme- li se na investiční bankovní úvěry, resp. jejich nesplacené zůstatky na konci let, za které jsou data k dispozici, můžeme provést srovnání s vývojem investic. Můžeme konstatovat, že stavy investičních úvěrů a jejich rozdělení podle velikosti MSP vykazují podobný vývoj jako investice: jejich stavy u drobných podniků rostou rychleji než u malých a středních, přičemž stav investičních úvěrů u drobných podniků už převyšuje srovnatelný objem malých. Bankovní úvěry tak pomáhají růstu MSP, zejména těm kapitálově nejslabším, drobným podnikům. Veřejná podpora. Kromě cizích zdrojů poskytovaných na komerčním principu (bankovní úvěry aj.) hraje významnou roli veřejná podpora (EU, vláda, kraje). Ta sleduje řadu cílů, od zlepšení informovanosti v širokém smyslu toho slova, přes zvýšení kvalifikace podnikatelů a poradenství, až po zvýhodněný přístup ke kapitálu. I ten má několik podob, od dotací, čili nenávratné podpory, přes cenově zvýhodněné záruky bankovních úvěrů, až po zvýhodněné úvěry (a jejich různou podobu). Obecně se jedná o podporu nezemědělského sektoru (podpora zemědělství představuje samostatný fenomén), ale i uvnitř něho některé aktivity a obory (OKEČ) programově nejsou podporovány. Pozornost je soustředěna na nejzranitelnější segment MSP – začínající a drobné podnikatele, v poslední době zároveň na klientelu nejperspektivnější, tzv. inovativní firmy resp. projekty a v neposlední řadě na podnikatele ve specifických podmínkách (strukturálně postižené a slabé regiony, zaměstnání handicapovaných osob). Veřejnou podporu na centrální úrovni organizuje Ministerstvo průmyslu a obchodu prostřednictvím Czechinvestu (dotace). Prostřednictvím Českomoravské záruční a rozvojové banky (banky s většinovou účastí státu) poskytuje zvýhodněné záruky a úvěry. Přínos těchto návratných forem podpory není jenom v dalším přímém rozšíření kapitálových zdrojů (podobně jako u dotací), ale i – a možná především – v nepřímém vlivu; usnadňují přístup ke komerčnímu bankovnímu úvěru, a to nejenom díky zvýhodněným zárukám ale v poslední době i pomocí speciálních – tzv. podřízených – úvěrů. Přitom vynaložené veřejné prostředky se – na rozdíl od dotací – vracejí do rozpočtu (po odečtení cca 10 % na plnění závazků banky ze záruk) k opakovanému využití. Závěrem O tom, že role MSP v české ekonomice je významná a podíl víceméně stabilní, snad už není pochyb. I v mezinárodním srovnání Česká republika nevybočuje, zvlášť pokud vezmeme v úvahu jisté rozdíly mezi „starými“ a „novými“ členy EU a mezi velkými a malými ekonomikami. Co však stojí za pozornost, je fakt, že přínos tzv. drobných podniků (do deseti zaměstnanců) je významný a rostoucí, dokonce významnější než v jiných zemích. Na druhou stranu platí opak pro tzv. malé podniky (do 50 zaměstnanců), jejichž počet klesá. Vysvětlit toto specifikum je obtížné; nabízí se ovšem hypotéza z oblasti demografie podniků. Existují zřejmě překážky ideálnímu životnímu cyklu MSP, totiž přechodu do fáze expanze po počáteční fázi startu, čili přechodu z kategorie drobných podniků mezi malé, zatímco malé podniky obtížně odolávají konkurenci středních (zřejmé je to např. v odvětví obchodu.) Nepochybně jednou z těchto překážek je nedostatek vlastního kapitálu, což jenom podtrhuje pozitivní význam veřejné podpory i změn chování komerčních bank (rostoucí pozornost MSP).