Dopady na nezaměstnané osoby Naše propočty dokládají, že na návrh by výrazně doplatily ty domácnosti, které dnes pobírají podporu v nezaměstnanosti. Plně by reforma dopadla na rodiny s dětmi, ve kterých jsou nezaměstnaní oba rodiče. Při zachování stejné výše podpory v nezaměstnanosti tyto rodiny zaznamenají citelné omezení výplaty přídavku na dítě a sociálního příplatku. K tomu je nutno připočítat zvýšení DPH, celkově by tak oproti dnešnímu stavu prodělaly 800 až 1100 Kč podle počtu závislých dětí v rodině. .= Nepatrně lépe by na tom byly úplné rodiny s dětmi, ve kterých je nezaměstnaný pouze jeden rodič a druhý je výdělečně činný. Daňové zvýhodnění na děti (zejména daňový bonus) a sleva na nepracujícího druhého rodiče by rodinám s velice nízkou mzdou uspořily více financí, než o kolik by se jim snížily sociální dávky (přídavek na dítě a sociální příplatek). Rodina s dvěma dětmi by tím při hrubé mzdě ve výši 10 tis. Kč získala 520 Kč. Pokud však rodič pracuje za průměrnou mzdu, ztratí tato rodina nárok na přídavek na dítě a přijde i o výhodu společného zdanění manželů. Celkově by tak reformou přišla o 1 700 Kč měsíčně. A ve ztrátě by oproti dnešku byla například rodina, jejíž jediný vydělávající rodič by pracoval například za hrubou mzdu 75 tis. Kč měsíčně. Při dvou dětech by přišla měsíčně o víc než 700 Kč. V této rodině to je jednoznačně dopad ztráty společného zdanění manželů, které by po zavedení jednotné sazby daně z příjmu fyzických osob ztratilo smysl. Domácnosti důchodců Skupině důchodců se naše tabulky nevěnují, neboť tyto osoby většinou nemají zdanitelné příjmy. Ze sociálních dávek mají nárok pouze na příspěvek na bydlení a v případě velice nízkého důchodu může tato domácnost získat dávky pomoci v hmotné nouzi – příspěvek na živobytí či doplatek na bydlení (v závislosti na výši příjmu či odůvodněných nákladech na bydlení). Výše jejich příjmů se nemá návrhem reformy změnit, zakalkulovat proto lze pouze zvýšení výdajů v důsledku avizovaných změn. Vláda již přislíbila zvýšení důchodů od ledna 2008 v průměru o 350 Kč. Tato valorizace však důchodcům pouze dorovná zvýšení životních nákladů v letošním roce. Do valorizace důchodů se tedy nepromítne zvýšení potravin, služeb atd. od ledna 2008 v důsledku 9% DPH. Podle struktury spotřeby domácností odhadujeme, že vlivem vyšší DPH se výdaje domácností důchodců zvýší o 130–150 Kč na osobu měsíčně. K tomu je třeba připočítat poplatky u lékaře, poplatek za léky na předpis, za každý den hospitalizace atd. Navíc i na tyto domácnosti dopadne také zavedení ekologických daní, které se očekává ve výši zhruba 60 Kč na domácnost měsíčně. Pokud by důchodce například pouze dvakrát měsíčně navštívil lékaře a vyzvedl si 2–3 léky na předpis, uhradí společně s vyšší DPH a ekologickými daněmi celých 350 Kč, které mu vláda k důchodu přidá. Toto zvýšení však má pokrýt nárůst cen v předcházejícím období. Znamená to, že důchodci by museli omezit svoji spotřebu, aby mohli všechny svoje výdaje plně pokrýt. Tyto domácnosti ve většině případů nemají příjmy z výdělečné činnosti, změna daňového systému jim tak v oblasti přímých daní nemůže nic uspořit. Všechna opatření v oblasti nepřímých daní (DPH, ekologické daně) tak na tuto skupinu obyvatelstva dopadnou plnou měrou. Nejhorší situace by nastala v domácnostech bez příjmu, zejména nezaměstnaných osob. Tyto rodiny nemají zdanitelné příjmy, netýká se jich proto žádné navýšení čistých příjmů. Zaznamenají však snížení úrovně některých dávek, zejména přídavku na dítě a sociálního příplatku. Negativně se v jejich případě projeví i změna v posuzování nároku na doplatek na bydlení (dávka pomoci v hmotné nouzi), který má sloužit k úhradě odůvodněných nákladů na bydlení osob s velice nízkými příjmy. Kvůli navrženému zápočtu vyplaceného příspěvku na živobytí často rodiny o doplatek na bydlení přijdou. Ve většině případů se přitom jedná o osoby, které se práci nevyhýbají, ale objektivně ji nemohou získat. V důsledku návrhu opatření v oblasti hmotné nouze vláda očekává, že nezaměstnaní budou více stimulováni jít pracovat. V regionech s vysokou mírou nezaměstnanosti však práci jen velice obtížně seženou. V relaci k jejich výši příjmů se přitom jedná o velké ztráty prostředků. Při dlouhodobé nezaměstnanosti by to vedlo k dalšímu prohloubení příjmové nedostatečnosti těchto domácností a následně i k jejich možnému sociálnímu vyloučení ze společnosti. Pokud jde o explicitní prvky politiky zaměstnanosti, jsou obsahem reformy některá „úsporná“ opatření v oblasti zaměstnávání zdravotně znevýhodněných osob a zpřísnění podmínek pro poskytování podpor v nezaměstnanosti. Předpokládá se také zastropování vyměřovacího základu při výpočtu odvodů pojistného na státní politiku zaměstnanosti a tím i jejich určitá redukce. Zrušení podpory v nezaměstnanosti uchazečům o zaměstnaní, kteří dostali výpověď z důvodu vážného porušení pracovní kázně. Podle názoru ČMKOS je zpřísnění poskytování podpor v nezaměstnanosti cestou zavedení podmínky, že podpora v nezaměstnanosti nenáleží těm uchazečům, kteří dostali výpověď z důvodu vážného porušení pracovní kázně, neproduktivní. Princip, že výpovědní důvody ovlivňují nároky na podpory v nezaměstnanosti, dává do rukou zaměstnavatelů příliš velkou možnost manipulovat se svými zaměstnanci a fakticky „potrestat“ zaměstnance dvakrát, tj. výpovědí i ztrátou alespoň dočasné a částečné náhrady ztraceného výdělku, navíc fakticky likviduje pojistný charakter příspěvků na politiku zaměstnanosti, které platí v rámci sociálního pojištění každý zaměstnanec. Stejný princip byl obsažen i v zákoně o zaměstnanosti 1/1991 Sb., který platil do konce roku 2004, a přesto po uvedení v platnost nového zákona o zaměstnanosti, který tento princip neobsahuje, nedošlo k žádnému negativnímu vývoji a růstu počtu uchazečů o zaměstnání. ČMKOS prosazuje jako prioritu z hlediska politiky zaměstnanosti důraz na aktivní opatření, z tohoto hlediska je lepší motivovat nezaměstnané k účasti na rekvalifikačních programech a k aktivnímu přístupu i v období registrace na ÚP, takto se motivace k registraci na ÚP spíše sníží. Snížení podpor pro zaměstnavatele zaměstnávající zdravotně postižené. Pokud jde o snížení podpor pro zaměstnavatele zaměstnávající zdravotně postižené ČMKOS zaujímá negativní stanovisko, neboť se domnívá, že snížení daného příspěvku pro těžce postižené o cca 55 % a pro ostatní postižené o 25 % nepovede k řešení problémů spekulativního zneužívání těchto prostředků, jak se uvádí ve zdůvodnění, pouze dojde k jejich redukci a dalšímu zhoršení situace v zaměstnávání zdravotně znevýhodněných. Navrhovaný mechanismus fixního stanovení příspěvků navíc likviduje automatický valorizační prvek, obsažený v dosavadní úpravě, a zakládá tím jistotu dalšího relativního snižování podílu těchto příspěvků na mzdách a tím i snižování jejich motivačního efektu. Skutečným řešením právem kritizované situace je zpřísnění kontrol a zvýšení postihů za porušování zákona. Stejně tak je nutné odmítnout i snahu omezit prostředky na zaměstnávání osob se zdravotním znevýhodněním prostřednictvím zamezení současného vyplácení příspěvků pro zaměstnavatele zaměstnávající více než 50 % zdravotně znevýhodněných a příspěvků na podporu zřizování pracovních míst a chráněných dílen pro tyto kategorie zaměstnanců.