Ne vždy se lékař k pacientovi chová tak, jak by se očekávalo. Pokud se tak stane, má pacient právo podat na lékaře stížnost u České lékařské komory. Podle jejího vyjádření je ČLK jedinou institucí, která má právo řešit etická pochybení svých členů, a to na základě etického kodexu. Pokud taková stížnost na komoru dorazí, prošetřuje ji nejprve Revizní komise a pokud shledá pochybení, sepíše disciplinární žalobu. Tu řeší Čestná rada (obdoba soudu). Obojí se děje na okresní úrovni u okresního sdružení ČLK, kde je lékař členem. Ve zprávě se uvádí, že většina stížností pacientů se týká chyb v komunikaci mezi lékařem a pacientem či jeho rodinou, a nikoli odborných pochybení. Tyto stížnosti řeší ČLK bezplatně. V případě zjištěného pochybení, může komora lékaři udělit důtku nebo pokutu, v krajním případě ho i vyloučit z komory, což se prakticky rovná ukončení profesní kariéry. Je důležité vědět, že Česká lékařská komora neřeší stížnosti na střední zdravotnický personál, ani na nemocnici jako takovou. V takovém případě se lze obrátit buď na příslušný krajský úřad, svoji zdravotní pojišťovnu nebo svaz sdružující pacienty. V minulém roce si u ČLK stěžovalo 1 270 pacientů, potrestáno bylo 67 lékařů. V roce 2000 to bylo pouze 9 doktorů. Komora je dlouhodobě kritizována za to, že má tendenci stranit lékařům a některé prohřešky promíjet. Mezi její hlavní kritiky patří Svaz pacientů ČR, který poukazuje na kontroverzní ustanovení v Etickém kodexu komory, v němž se praví: „Lékař v zájmu své stavovské cti i s ohledem na pověst lékařské profese nesmí podceňovat a znevažovat profesionální dovednosti, znalosti i poskytované služby jiných lékařů…“ Podle 1. viceprezidenta Svazu pacientů, Ing. Josefa Mrázka, CSc., se toto ustanovení dá považovat za střet zájmů. Lékaři jsou přímo nabádáni k tomu, aby stížnosti posuzovali neobjektivně. Paradoxem je, že sama komora ve své zveřejněné zprávě zdůrazňuje, že „neexistuje jiná instituce než ČLK, která by mohla řešit etická pochybení lékaře. K tomu má ČLK tzv. etický kodex, jehož zásady nejsou kodifikovány nikde jinde, v žádné vyhlášce či v zákoně.“ Podle statistik navštíví každý Čech ročně lékaře třináctkrát. Z toho vyplývá, že ze 130 milionů kontaktů mezi pacienty a lékaři jsou jedna či dvě stížnosti na sto tisíc návštěv. ČLK tento poměr mezi návštěvami u lékaře a počtem podaných stížností uvádí jako důkaz, že se lékaři chovají ke svým pacientům vzorně. Otázkou nicméně zůstává, zda to není spíše tím, že prokázat etické pochybení u lékaře je v podstatě nemožné (i kvůli „samoregulaci“ profesní komory), což dokládají mnohé zkušenosti evidované Svazem pacientů. [ autor: SOS, Petra Zachari ]