Lidé v Česku si nejčastěji ukládají peníze stranou prostřednictvím penzijního spoření. Využívá jej více než polovina dotázaných. Mnozí z nich ale začínají myslet na důchod teprve ve chvíli, kdy se musí starat o své rodiče. Péče o rodiče i děti přitom výrazně zatěžuje jejich rozpočty, lidé tedy paradoxně začínají šetřit na penzi ve chvíli, kdy je to pro ně nejobtížnější, ukázal průzkum Poštovní spořitelny.

Jak si zajistit dostatečné množství finančních prostředků na stáří? Možností je bezesporu řada. Co asi napadne jako první, jsou penzijní fondy. Jenže které? Vyplatí se setrvat ve starém penzijku, nebo přejít do nového? A v čem je rozdíl?

Podle posledních průzkumů veřejného mínění si na důchod vytváří rezervu asi 60% obyvatel České republiky. Mezi nejčastěji využívaný produkt ke spoření na penzi patří „penzijko“ se státním příspěvkem. To ještě můžeme rozdělit na staré „penzijko“, tedy penzijní připojištění, u kterého se nemůžete dostat do mínusu a doplňkové penzijní spoření, tedy nové „penzijko“, kde sice můžete vydělat podstatně víc, ale můžete se dostat i do mínusu.

Mladší lidé v produktivním věku již začínají chápat, že se o ně stát nepostará ve stáří. Tedy minimálně tak, jak by si sami přáli po finanční sránce. Co ale lidé těsně před důchodem, nebo dokonce v důchodu? Ti už prostor začít s málem na spoření nemají.

Měsíční částka státního důchodu nezávisí pouze na výdělcích v produktivním věku, ale i na získané době pojištění. U lidí s vyššími příjmy přitom hraje každý rok pojištění navíc vyšší roli než u lidí s nízkými příjmy. Jak moc?

Při výpočtu starobního důchodu platí, že čím je vyšší příjem v produktivním životě, tím je vyšší státní důchod. Vyšší příjem o tisícikorunu však může ovlivnit výši státního důchodu rozdílně. Podívejme se na praktické příklady.