Nad procesem zpracování bankovních transakcí většinou příliš neuvažujeme – až do doby, než musíme řešit nějaký problém. Ať už zadaný požadavek zpracovává člověk, nebo výpočetní technika, vždy může dojít k chybě. Jaké omyly a přehmaty mohou na straně banky eventuálně nastat? A co dělat, když vám na účtu nečekaně přistanou peníze, které vám nepatří? Můžete si je ponechat?

Střadatelé, smiřte se s tím, že se reálného zhodnocení vkladů nedočkáte. Úrokové sazby termínovaných vkladů stěží pokryjí inflaci, prémie za delší vázanost peněz vzala za své. Nízké vkladové sazby znamenají zřejmé reálné znehodnocování úspor. S odstupem několika let se prostě ukazuje, že v novém normálu konzervativní střadatelé platí zřejmou inflační daň.

Lidé v České republice stále častěji své úspory investují. Dokonce se nebojí přijmout i vyšší investiční riziko. Přesto přes 60 % peněz leží nečinně v bankách…

Banky nenabízejí téměř žádné zhodnocení. Přesto lidé mají nejvíce peněz uloženo právě na bankovních účtech. Doba bankovním vkladům nesvědčí. Úrokové sazby jsou na rekordních minimech a zdroje jsou pro banky levné. Výsledkem je, že o peníze klientů nestojí. Přesto lidé v bankách zůstávají a na bankovních vkladech mají uloženo téměř 1,8 bil. Kč.

Útoky na naše finanční prostředky jsou považovány za jednu z největších hrozeb digitální doby. Na rozdíl od odcizení přístupových údajů do sociálních sítí nebo do emailové schránky, při napadení našeho bankovního účtu se jedná o přímé napadení našeho majetku.

V bankách leží ladem stamiliardy eur. Jejich využití není podle Evropské komise optimální. Chce je z bank vytáhnout na kapitálový trh, kde se zpřístupní firmám k investicím. Klíčovou roli mají sehrát i finanční zprostředkovatelé.