Delegace s prezidentem Milošem Zemanem do Číny před dvěma lety přinesla své ovoce. Při letošní jarní návštěvě čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v Česku byly podepsány další obchodní dohody a do české kotliny začal plynout čínský kapitál ve velkém. Jen v letošním roce by to mělo být 95 mld. Kč a do roku 2020 by penězovod z Číny měl dosáhnout 232 mld. Kč. Politická delegace se honosí úspěchem a Čína si otevřela cestu do Evropy.

Čínské investice probíhají ale především prostřednictvím státní investiční skupiny CEFC, kterou v Česku zastupuje Jaroslav Tvrdík (ČSSD). Nakoupila již fotbalovou Slavii, Pivovary Lobkowicz, metalurgický podnik Žďas ve Žďáru nad Sázavou, luxusní pražský hotel Mandarin Oriental, vstoupila do J&T Bank, Rockaway Capital, mediálních agenturních uskupení Médea a Empresa, má zájem o Aircraft Industries… Nakupuje, co se dá a kde se dá. Do toho se v Praze usadila Čínská rozvojová banka a uzavřela rámcovou dohodu s Českou exportní bankou (ČEB) v objemu 500 mil. EUR. Zdá se, že vše spěje ke světlým zítřkům a zářivé budoucnosti. Opak je ale pravdou.

Investice z čínské strany jsou vesměs do již existujících podniků a firem. Jejich původní majitelé je prodali a inkasovali zajímavé částky. Pravda, do některých firem čínská strana nalila i další kapitál. Ale nic nového budováno není (zatím?), nepočítáme-li zavedení přímého čínsko-českého leteckého spojení. A začínají se objevovat negativní důsledky nejen obchodních dohod.

Stačilo jediné setkání katolíka a ministra kultury Daniela Hermana (KDU-ČSL) s nejvyšším zástupcem buddhismu dalajlámou a ministr zahraničí Lubomír Zaorálek (ČSSD) byl okamžitě konfrontován čínskou velvyslankyní. Česká republika se rázem ocitla v předvečer válečného konfliktu či přírodní katastrofy obřího rozsahu, neboť čtyři nejvyšší političtí zástupci státu (Miloš Zeman, prezident ČR, Bohuslav Sobotka (ČSSD), předseda vlády, Jan Hamáček (ČSSD), předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, a Milan Štěch, předseda Senátu Parlamentu ČR) společně podepsali prohlášení o celistvosti Číny včetně anektovaného Tibetu[1].

Společné prohlášení nejvyšších ústavních činitelů České republiky

Jako nejvyšší ústavní činitelé České republiky, chceme společně zdůraznit, že naše země při naplňování své dlouhodobé politiky vůči Čínské lidové republice vychází z principů strategického partnerství mezi oběma zeměmi a ze vzájemného respektu ke svrchovanosti a územní celistvosti Čínské lidové republiky, jejíž je Tibet součástí. 

Vztahy obou našich zemí a jejich výrazný rozvoj v posledních letech považujeme za velmi přínosné a užitečné pro obě strany a jsme přesvědčeni o tom, že je v zájmu České republiky tyto vztahy i nadále intenzivně rozvíjet. 
Osobní aktivity některých českých politiků nejsou výrazem změny oficiální politiky České republiky a považovali bychom za nešťastné, aby takto byly kýmkoliv vnímány. 

Prezident České republiky Miloš Zeman
Předseda Senátu Parlamentu České republiky Milan Štěch 
Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Jan Hamáček 
Předseda vlády České republiky Bohuslav Sobotka

A důsledky setkání jdou ještě dál. Jiří Brady na poslední chvíli přišel o udělení státního vyznamenání udělované 28. října. Důvod? Přestože to Hrad popírá, pravděpodobným důvodem je schůzka jeho synovce Daniela Hermana s dalajlámou. A čínský protest. Podobnost s persekucemi za dob komunistického režimu, kdy např. děti nemohly studovat, protože jejich rodiče byly jiného politického smýšlení, a tudíž politicky nespolehliví, je nepochybně čistě náhodná.

To ale není vše. Několik týdnů plánovaná cesta ministra zemědělství Martina Jurečky (KDU-ČSL) do Číny, kde se měl setkat s čínským ministrem zemědělství a ministrem pro oblast vodního hospodářství, byla pár dní před odletem zrušena. Důvod? Čínští politici schůzku zrušili. „Vysvětlení bylo, že je to z důvodů, které obě strany zcela jistě chápou,“ uvedl Martin Jurečka. Jistě, ani čínští politici se nechtějí (nesmějí?) stýkat s někým, kdo se zastal svého kolegy za schůzku s dalajlamou…

Jak to souvisí s čínskými investicemi? Víc, než by se na první pohled mohlo zdát. Čínské investice do Česka plynou především z čínských státních fondů a státem ovládaných firem. Jistě jim jde i o zisk, byť např. CEFC tu prodělala již 120 mil. Kč. Jde jim ale jen o zisk? Přeci jen se jedná o státní firmy státu, pro který je nepředstavitelné setkání představitelů jiného státu s nejvyšším zástupcem buddhistické víry. Nemohou tyto společnosti v rozhodný okamžik upřednostnit politické cíle zakladatelského státu před svými ekonomickými cíli?

Jistěže mohou…

-Petr Zámečník | Investujeme.cz