ČOI v obou přezkoumávaných případech ukládala pokuty za informaci, že zájezd je pro dítě zdarma, přestože se nakonec za děti účtoval poplatek. V jednom případě činila pokuta 10 tisíc korun, v druhém 7000 korun.

Inspekce podle NSS správně vycházela ze zákona o ochraně spotřebitele, podle kterého má vedle přímého prodávajícího odpovědnost také kterýkoliv podnikatel jednající se spotřebiteli. Zákon podle NSS klade odpovědnost na "plejádu dalších osob", včetně agentur. "Důležité je, že takovýto 'jiný podnikatel' adresuje nepravdivou informaci spotřebiteli," stojí v jednom z rozhodnutí NSS.

Spotřebitel nedokáže rozlišit

Podle soudu běžný spotřebitel často nedokáže rozlišit komplikované právní nuance vztahů mezi podnikateli, kteří mu posléze dodají nějakou službu nebo zboží. Nerozlišuje ani mezi cestovní kanceláří a cestovní agenturou. "Právě proto je sankce za použití nekalých obchodních praktik adresována každému podnikateli, který jedná se spotřebiteli a zajišťuje jim dodání služeb," rozhodl NSS.

Agentura neuspěla ani s tvrzením, že byla vázána informacemi od cestovní kanceláře a jejich správnost nemohla efektivně kontrolovat. Podle NSS jde ale jednoduše o to, že agentura poskytla na svém webu klamavou informaci. "Je nepodstatné, kde, jak nebo od koho tyto informace získala," uvedl NSS.

Cestovní kanceláře zájezdy plánují a organizují, jde o koncesovanou živnost. Agentury mohou zájezdy pouze zprostředkovávat, právní vztah pak vzniká mezi zákazníkem a pořádající kanceláří, jež odpovídá také za průběh zájezdu.