Nejvíce v Česku za pirátský software jednotlivá firma zaplatila 420 tisíc korun. Užívání nelegálního softwaru může přijít velmi draho. Firma přistižená v Česku při užívání pirátského softwaru totiž za škody způsobené softwarovým firmám zaplatí v průměru 200 tisíc korun. V Evropské unii tato částka dokonce činí 371 tisíc korun*. Zatímco na odškodnění v Evropské unii loni zaplatily o devět procent více než v roce 2005, v Česku tento meziroční nárůst činil dokonce 25 procent. Vyplývá to z analýzy mezinárodní protipirátské organizace BSA (Business Software Alliance), která monitoruje softwarové pirátství a aktivně proti němu bojuje. „K částce 200 tisíc korun je nutné ještě přičíst náklady na zdlouhavé právní řízení a také získání legálních licencí softwaru. Pirátské firmy tak mnohdy zaplatí více než trojnásobek ceny softwaru pořízeného legální cestou,“ řekl tiskový mluvčí BSA Jan Hlaváč. Autorský zákon totiž umožňuje poškozeným softwarovým firmám požadovat až dvojnásobek hodnoty nelegálně užívaného softwaru. „Zaplacení pokuty a odškodnění v žádném případě pirátský software nelegalizuje. Nelegální software se musí odinstalovat, a pokud jej chce firma nadále používat, tak jej musí získat legální cestou, tedy nejčastěji nákupem,“ dodal Jan Hlaváč. Tuzemské společnosti platí na odškodnění a pokutách rok od roku více. „V průměru meziroční nárůst představuje zhruba 25 procent. V devadesátých letech byla odškodnění – mimosoudní i stanovená soudem – relativně nízká, zato nyní se začínají šplhat do značných výší. Během několika let mohou dosáhnout evropského průměru 371 tisíc korun,“ řekl Jan Hlaváč. V případě tuzemských firem činila nejvyšší náhrada za užívání pirátského softwaru 420 tisíc korun. Mnoho společností se obvykle snaží o mimosoudní vyrovnání, avšak závažné případy porušení autorského práva nakonec končí u soudu. Zde pak hrozí obžalovaným vysoké peněžité tresty, či dokonce trest odnětí svobody až na pět let. „Vyšetřování a soudní řízení navíc často trvá i déle než rok, takže pracovní režim dotčené osoby je narušen na dlouhé měsíce. V ohrožení je navíc dobré jméno firmy,“ dodal Jan Hlaváč. Co do množství případů softwarového pirátství se podle statistiky BSA na prvním místě umístila Praha (25 %), následovaly Jihomoravský kraj (13 %) a Ústecký kraj (12 %). Na tyto kraje připadá polovina všech případů porušování autorského práva k softwaru a třetina způsobené škody. Z policejních statistik vyplývá, že více než 94 procent jimi evidovaných případů je objasněno. Pokud firma užívá nelegální software, vystavuje riziku velmi významnou část svých aktiv – firemní informační systém. Nelegální software totiž bývá často zdrojem virové nákazy či jiných škodlivých kódů (tzv. malware), které ohrožují bezpečnost firmy a dávají prostor ke zneužití dat. Nedávný průzkum provedený analytiky společnosti IDC* zjistil, že 59 procent souborů stahovaných z výměnných sítí (peer-to-peer) je neúplných nebo obsahuje škodlivý kód. „Navíc se firma vystavuje riziku dalšího vyšetřování, protože policie při ověřování legálnosti softwaru nepřímo analyzuje i hospodaření firmy. Existují případy, kdy policie narazila například na nesrovnalosti v účetnictví či smlouvách a ty pak dále vyšetřovala,“ dodal Jan Hlaváč. Nejúčinnější obranou proti softwarovému pirátství je prevence. Ideální je provádění pravidelných softwarových auditů, jež případný nelegální software bezpečně odhalí. Rovněž je důležité zavést administrativní opatření včetně dodatků do pracovních smluv, v nichž by mělo být popsáno, jak se má se softwarem a výpočetní technikou nakládat. V Česku se užívá 40 procent softwaru nelegálně*. Doposud naměřená míra softwarového pirátství v Evropské unii dosáhla 36 procent, přičemž hodnoty pro jednotlivé státy se pohybují od závratných 64 procent v Řecku až po nejnižší hodnotu 26 procent v Rakousku a Finsku. Podle analýzy IDC by v České republice snížení míry pirátství o deset procentních bodů mohlo během čtyř let vytvořit až 2900 nových pracovních míst, posílit tuzemskou ekonomiku o 20,6 miliardy korun (950 mil. USD) a do státní kasy přinést na daních 2,1 miliardy korun (96 mil. USD). Co je dokladem o legálním nabytí softwaru? Pro případ kontroly ze strany finančního úřadu nebo Policie ČR je pro Vás dokladem o legálním nabytí softwaru nabývací doklad, tedy faktura či jiný daňový doklad, smlouva o nabytí softwaru (darovací smlouva, převodní smlouva apod.). Každý nabývací doklad by měl obsahovat: přesný název produktu a počet licencí, identifikace prodejce včetně uvedení IČO, cenu programu, datum prodeje atd. Doporučujeme nakupovat software jen u oficiálních partnerů výrobce. Faktura s textem „program“ a uvedením ceny není dostatečným dokladem o legálním nabytí konkrétního programu. Je třeba také zkontrolovat zda při nákupu softwarových programů dostáváte od prodejce originální balíček softwaru včetně instalačních médií a manuálů. Jsem IT manažerem střední společnosti. Kdo je odpovědný za nelegální software ve společnosti? Z hlediska trestně-právní odpovědnosti je třeba uvést, že odpovědným může být v podstatě každý, komu by bylo spáchání trestného činu porušování autorských práv prokázáno. Obecně je třeba uvést, že možná trestní odpovědnost nezávisí na postavení v rámci společnosti, nicméně praxe orgánů činných v trestním řízení je taková, že trestně-právní odpovědnost nejčastěji dovozují u IT managerů, správců sítí apod., tedy osob, u kterých se předpokládá největší znalost této problematiky a informovanost o stavu IT ve společnosti. Kolikátá kopie programu je již považována za nelegální? Za nelegální lze považovat jakoukoliv kopii SW, používanou v rozporu v autorským právem. Jedná se např. o 4. kopii programového vybavení z legálně pořízeného SW – pokud Vám toto neumožňuje přímo licenční ujednání (dle zákona máte nárok na 3 kopie – jednu nainstalovanou na PC, druhou na legálně pořízených datových nosičích, Třetí kopií je záložní kopie na CD-ROM nebo disketách). Nelegální SW používáte tedy například v okamžiku, kdy licenci SW určenou pro jeden počítač používáte na 2 a více PC, ačkoliv to licenční podmínky neumožňuje.