Lidé v Česku se v souvislosti s finanční krizí ani tak nebojí o své úspory v bankách jako spíše o snížení svého blahobytu. Strachem o svůj životní standard jsou nejvíce zasaženi obyvatelé středně velkých průmyslových měst (68 %), kvalifikovaní dělníci (65 %) a část populace nacházející se v předdůchodovém věku od 45 do 59 let. Z této věkové skupiny trpí obavami 63 % dotázaných. Obavy z poklesu životní úrovně nejsou záležitostí vzdělání – respondenti se základním a vysokoškolským vzděláním vyjadřují své obavy přibližně stejně často. I přesto, že České republice se zatím krachy bank , tak důvěrně známé ze zahraničí, vyhýbají, obavy o své úspory vyjádřilo 38 % respondentů. Mírná nadpoloviční většina (55 %) Čechů se pak o své úspory neobává (viz graf 2). „Nicméně nikdo neví, jak velký impuls může stačit k tomu, aby se situace radikálně nezměnila. Proto je dnes navýsost důležité to, jak se chovají naše elity. Jejich dnešním úkolem je šířit důvěru,“ komentuje studii její autor Pavol Frič z GfK Praha a dodává: „Jenže i pro českou realitu je příznačné, že stále čeká na obnovení důvěry mezi bankami, tedy mezi elitami svého druhu navzájem.“ Již před několika lety se ozývaly hlasy některých ekonomů, kteří finanční krizi předvídali a dokázali i popsat její průběh. „Ze strany mocných politiků jim však nebylo dopřáno sluchu, a to i proto, že jiní ekonomové jejich předpovědi úspěšně zpochybňovali. Kdyby ekonomové unisono volali na poplach, možná by je politici vyslechli a pokusili by se finanční krizi předejít a zachovali by si svoji důvěru v očích obyvatelstva. To vše znamená jediné, že krizi důvěry k elitám už tady máme. Otázkou ale zůstává, jak je hluboká,“ uvažuje Pavol Frič.