Češi se dosud nenaučili relevantně hodnotit kvalitu a bezpečnost nabízeného úvěru. „Snažíme se stále upozorňovat na nebezpečí, která na spotřebitele číhají doslova na každém rohu, a totiž na nebezpečí lichvářů a úvěrových podvodníků. Rozhodli jsme se využít k tomu také netradiční formu vysvědčení. Tím, že ohodnotíme samotné jednání českých spotřebitelů, se jim snažíme ukázat, kde jsou dosud slabiny a na čem by tedy měli zapracovat,“ říká Michal Mejstřík, jeden ze spoluautorů studie Navigátora bezpečného úvěru, profesor Univerzity Karlovy a člen Národní ekonomické rady vlády (NERV).

Průměrně dostali Češi podle šetření GfK za znalost z oblasti spotřebitelských úvěrů trojku. Jsou ale “předměty“, ve kterých projevili výrazně špatné znalosti, jedná se především o znalost institucí dohlížejících na finanční trh, kde Češi dokonce propadli. Čeští spotřebitelé nevědí, na jakou instituci by se měli obrátit, aby řešila jejich spory týkající se úvěrů. Už vůbec pak netuší, že bezpečné nebankovní společnosti poskytující úvěry jsou sdruženy v České leasingové a finanční asociaci a zavázaly se k dodržování Etického kodexu a memorandu, a lidé mají díky tomu jistotu, že se neupsali lichváři. Stejně tak netuší, kdo činnost bank a nebankovních společností kontroluje.

Propadák zaznamenal také předmět “Kurz sebeobrany před lichváři“, který odhaluje další slabinu českých spotřebitelů, které zneužívá šedá úvěrová zóna. Češi podle průzkumu jednoduše nejsou schopni rozlišit dobrý úvěr od špatného. Neví, podle čeho jej mají rozlišit a na co se soustředit. Zásadním kritériem je pro ně stále jen výše úroku, která ale dnes nebývá u lichvářů tím největším problémem, protože jejich primárním cílem obvykle není řádné splacení úvěru, ale naopak jeho nesplacení s následným bankrotem a exekucí na majetek dlužníka.

„To, že většina lichvářů dnes používá mnohem propracovanější praktiky jako je neexistence předsmluvních formulářů, poplatky za zpracování půjčky předem, podpisy bianco směnek nebo nekontrolování potenciálních dlužníků v registrech, to si uvědomuje z Čechů málokdy,“ uvedl Petr Teplý, spoluautor Navigátora z Univerzity Karlovy s tím, že typický lichvář je bezejmenná společnost s krátkou obchodní historií, která půjčuje i lidem bez prokazatelných příjmů nebo nezaměstnaným, nemá žádnou reálnou adresu, není to ani banka ani nebankovní společnost, vyžaduje za malé půjčky ručení například domy a následně chce obrovské sankce za nesplácení.