Ropa je zřejmě nejdůležitější komoditou. Na celém světě se jí spotřebuje okolo 95 milionů barelů denně. Jenže, ještě o něco málo více (1 až 2 miliony barelů) se jí každý den vyprodukuje. A to je problém. Nemusíte mít v kapse titul z Harvardu, aby vám bylo jasné, odkud se bere tak velký tlak na snižování ceny. Správnou otázkou by v této chvíli bylo, proč producenti ropy zkrátka nabídku nesníží, aby tak udrželi její cenu na úrovni, která jim zaručuje blahobytný život a přebytkový rozpočet? Odpověď není jednoduchá a má velmi co do činění s politikou.

A to je problém číslo dvě. Jakmile se začne spojovat politika a ekonomika, přestávají platit vzorce a selský rozum. Názorným příkladem je aktuální vývoj ropného příběhu, který jsme měli možnost pozorovat tento víkend. Velcí hráči se sešli, aby se domluvili na omezení těžby, resp. jejím zastropování na hodnotách, které byly produkovány v lednu. Proti byl Írán, který se nyní vymanil z okovů embarga uvaleného na zemi jako důsledek neochoty zastavit obohacování uranu. Írán je připraven dodávat na trh dalšího přibližně půl milionu barelů ropy denně, a tak se na zmíněné jednání ani nedostavil. To se nelíbí Saúdské Arábii, která dala jasně najevo, že pokud Írán těžbu zvýší, žádné omezení z její strany se konat nebude.

Důležité je chápat toto rozhodnutí v kontextu současného vývoje na Blízkém východě. Saúdská Arábie je sunnitskou velmocí, Írán je naopak nejmocnější šíitská země. Teologický rozpor nabírá konkrétních rysů například v souvislosti s probíhající válkou v Sýrii nebo Jemenu, kde každá země podporuje jinou stranu konfliktu. Obě země mají velmi napjaté vztahy, v současnosti jsou zmraženy diplomatické styky a omezena hospodářská spolupráce.

Saúdskou Arábii jsme si zvykli vnímat jako velmi bohatou zemi, kterou pokles ceny ropy, a tedy i pokles příjmů do státní kasy nemůže příliš rozhodit. Je tomu tak však doopravdy? Díky dobré dostupnosti jsou náklady na těžbu ropy v této zemi rekordně nízké, vyplatí se jí těžit již od ceny 10 dolarů za barel. Stát pochopitelně počítá s cenou vyšší, a tak ještě v roce 2015 byl státní rozpočet nastavený jako vyrovnaný za podmínky tržní ceny ropy 106 dolarů za barel. Vyšší cena znamená rozpočtový přebytek, nižší cena deficit. Jelikož na konci roku 2015 stála ropa kolem 35 dolarů, je jasné, že přebytek se nekonal. Ve skutečnosti se Saúdská Arábie po desetiletí přebytků propadla do ztráty 98 miliard dolarů. Pro rok 2016 je v plánu schodek 87 miliard dolarů, a to při ceně ropy 45 dolarů za barel. Následkem jsou rozpočtové škrty, omezení štědrých dávek a došlo i na vydávání dluhopisů. Země má naštěstí obrovské dolarové rezervy, a tak je na výdaje kde brát. Nicméně ani ty nejsou bezedné. Při jejich spotřebě současným tempem vyschnou nejpozději za pět let. Tento horizont tak možná poměrně jednoduše omezuje časový rámec, po který si Saúdové mohou dovolit držet pevnou ruku nad nabídkou ropy a ustát její nízkou cenu bez kolapsu.

Své by o závislosti na ropě mohlo vykládat i Rusko, které zažívá podobně těžké časy jako její arabští kolegové. Kvůli kombinaci poklesu ceny ropy a rozporuplné zahraniční politiky prezidenta Putina, která vyústila v mezinárodní hospodářské sankce a odliv zahraničního kapitálu, země poměrně rychle obrátila svůj hospodářský růst v propad a nyní čelí zhruba čtyřprocentnímu zpomalení ekonomiky. I zde je vliv politiky zřejmý a neblahý.

Jaký má však cena ropy dopad na země, které na jejím exportu nejsou závislé? Například pro evropské výrobce je to jednoznačně plus. Nízká cena ropy znamená nízké vstupy do výroby a větší marže. Na druhou stranu je levná ropa jedním z faktorů, které stojí za nízkou úrovní inflace. Ta zase z pohledu ekonomů brzdí růst evropské ekonomiky a nutí Evropskou centrální banku k dopingu ve formě masivního kvantitativního uvolňování a záporných úrokových sazeb.

Je pozoruhodné, jaký vliv má na dění na naší planetě černé zlato, pozůstatek miliony let starého mořského planktonu. Skutečně jen málokterý mrtvý organismus má schopnost rozpoutávat války nebo měnit pouštní civilizace na největší odběratele luxusních aut na světě.

Autor: Jan Macek, analytik Swiss Life Select