Spotřebitelská organizace dTest provedla srovnání cen dodávek elektřiny a plynu v České republice a v sousedních zemích, tedy na Slovensku, v Německu, Rakousku a Polsku. „Výsledky můžeme shrnout tak, že za plyn platíme o dost více než naši sousedé, s výjimkou Rakouska. V případě elektřiny se náklady modelových domácností tak výrazně nelišily, i když i tady se rozdíly najdou,“ uvádí Lukáš Zelený, vedoucí právního oddělení dTestu.

Srovnání probíhalo na dvou modelových domácnostech, s nižší a vyšší spotřebou. Za plyn utratí bezkonkurenčně nejméně slovenské domácnosti, a to jak ty, které používají plyn pouze na vaření, tak i ty, které jím vytápí dům či byt. „Pražská domácnost, která používá plyn pouze na vaření a má spotřebu 1,5 MWh ročně, utratí za plyn 2 904 Kč ročně, zatímco Bratislavská v přepočtu pouze 992 Kč. Porovnáme-li útratu domácností, které plynem i vytápějí a mají spotřebu 30 MWh za rok, dostaneme se v Praze na částku 28 909 Kč. V Bratislavě zaplatí o necelou třetinu méně, 18 384 Kč. Dobře jsou na tom i polské domácnosti s nízkou spotřebou, které za plyn na vaření zaplatí 1805 Kč ročně, nebo naši němečtí sousedé. V Berlíně za stejné množství odebraného plynu zaplatí o 800 korun méně než v Praze, 2078 Kč,“ cituje výsledky průzkumu Lukáš Zelený.

Závidět ovšem nemusíme Rakušanům. Vídeňská domácnost, která na plynu pouze vaří, za něj ročně zaplatí v přepočtu 3622 Kč. Uvedené částky představují vždy tu nejlevnější nabídku na daném trhu v aktuálním období. Informace vycházejí z veřejných zdrojů, přičemž individuálně vyjednané nabídky s dodavateli se samozřejmě mohou lišit, a do ceny nemusí být zahrnuta různá zvýhodnění či naopak poplatky navíc.

„V případě elektřiny se české ceny podobají těm rakouským, lépe jsou na tom opět Slováci a Poláci, alespoň v případě domácností s nižší spotřebou 2,5 MWh ročně,“ konstatuje Zelený. V Praze zaplatí domácnost s touto spotřebou za elektřinu 10 972 Kč, zatímco ve Varšavě v přepočtu 8 812 Kč a v Bratislavě 9 493 Kč. Nejvyšší ceny elektřiny jsou v Německu.

dTest se zajímal i o to, jak spotřebitelé vnímají svou situaci na českém energetickém trhu, jaké mají smluvní podmínky a zkušenosti s dodavateli, či jaké informační zdroje využívají. „Pohled spotřebitelů bychom mohli popsat tak, že jim dodavatelé kladou překážky v podobě složité byrokracie a špatné komunikace. Sleví pouze, když zákazník hrozí odchodem, nabízejí nesmyslné benefity a snaží se ho uvázat pomocí smluv na dobu určitou a nepřehledně stanovených výpovědních lhůt. A zákazníci jsou chyceni v pasti kvůli nečitelnosti trhu,“ shrnuje Lukáš Zelený a dodává: „Dotazníkové šetření a kvalitativní průzkum formou skupinových diskuzí ukázaly, že lidé se neorientují v nabídce a mají problém získat relevantní a důvěryhodné informace.“ Většina respondentů někdy využila internetové srovnávače, ale často mají negativní zkušenosti a považují srovnávače za prostý prodejní kanál. Využívají je zejména proto, že samotné produkty jsou pro ně nepřehledné a neporovnatelné. 38 % dotázaných uvedlo, že jim vadí, že musí do srovnávače vložit osobní údaje a pak jsou obtěžováni obchodními nabídkami.

Dotazovaní spotřebitelé znali většinou pouze největší dodavatele. Mezi malými dodavateli se příliš neorientují, ani o nich většinou neuvažují jako o potenciálním dodavateli. „Nejedná se o nedůvěru, ale spíše o neznalost trhu,“ říká Zelený. Lidé mají velkou nedůvěru i vůči podomním prodejcům a telemarketingu. Reklamu pak filtrují a není pro ně zajímavým zdrojem informací.