Pokud pomineme přímé nákupy, které jsou pro běžného investora nevhodné, existují dvě možnosti, jak do komodit investovat zprostředkovaně. Prvním a v současnosti hlavním nástrojem jsou investice do komoditních indexů prostřednictvím produktů vydávaných velkými bankami. Druhou možností je investovat do takzvaných futures kontraktů s předem sjednanou termínovou cenou, obchodovaných na organizovaných trzích, burzách, nebo do specializovaných podílových fondů. Na komoditních trzích dochází v relativně krátkých časových okamžicích k prudkým pohybům cen nahoru i dolů, a to i v řádech desítek procent. Tyto výkyvy jsou mnohdy stresující nejenom pro méně zkušené investory, ale i pro ty zběhlejší. Méně zkušení navíc většinou ani nedokážou odhadnout, jak velké riziko na sebe berou. V některých případech tak jsou prudkým pohybem ceny zaskočeni. Stejně jako u investování do všech rizikovějších – a výnosnějších – investic platí i v případě komodit, že investoři nenakupují to, co je skutečně levné, ale to, co už v historii vyrostlo. Protože změny cen komodit patří k jedněm z nejprudších, mohou se investoři občas osobně seznámit s významem obratu »nakoupit na vrcholu«, tedy za nejvyšší cenu, a čekat, až se trhy zase příznivěji otočí. Poměrně často také investoři při očekávání zisků podceňují zjevné a skryté náklady, jako jsou například cena za obchodování, zajištění nebo garance. Je totiž nutné pochopit princip, jak je samotný produkt konstruován. Zejména, jaké náklady má a jaký skutečný výnos může investor získat. Popřípadě zda tento výnos není nějak omezen maximální výší nebo zda ho investor nezíská pouze část. Například takzvané garantované produkty mají většinou velmi omezený podíl na růstu dané komodity nebo indexu. Může se tak např. stát, že při růstu trhu/indexu o 20 procent vzroste cena takového certifikátu jen o 10 procent. Navíc pro dodržení garance určité ceny je třeba je držet jej většinou po dobu tří až pěti let. Častým skrytým rizikem je pro investory také riziko měnové. Komodity jsou totiž běžně obchodovány v amerických dolarech. V neposlední řadě je třeba si uvědomit, že cena většiny komodit je ovlivněna sezónností, tedy tím, ve kterých částech roku je po nich poptávka. Typickým příkladem je ropa, která mívá nejslabší období ve druhém a nejsilnější naopak ve čtvrtém čtvrtletí. Zde je však třeba dávat si pozor na dramatické změny nabídky a poptávky, kdy tato sezónnost nemusí platit. To vidíme právě v těchto dnech, kdy cena ropy roste na nová maxima, i když se nacházíme v období nejslabší poptávky roku.Druhým příkladem sezónnosti mohou být zemědělské plodiny jako například kukuřice, jejíž cena typicky stagnuje na přelomu roku a naopak roste s blížící se sklizní. Atlantik FT