Privatizace bytového fondu v České republice pomohla mnoha obyvatelům k získání bytu. Některé domy ale nechtěly obecní či městské úřady rozdělovat na jednotlivé byty, ale prodávaly je nově vznikajícím bytovým družstvům. To mělo vedle nižších administrativních nákladů na straně úředníků i výhody u kupujících. Bytové družstvo mohlo snadněji čerpat úvěr než někteří jeho méně bonitní členové.

Další výhodou pro obecní a městské úřady byla privatizace celého bytového domu určeného k prodeji. Pokud některý z nájemníků neměl zájem o „koupi svého bytu“, nemusel se stát členem družstva – a družstvo mohlo od města či obce odkoupit i jeho byt. S ním nemůže nakládat tak volně, jako s prázdnými byty. Nemůže kupříkladu nájemníka vystěhovat a nájemník má navíc předkupní právo na daný byt.

Členové družstva tak mnohdy vlastnili více bytů, než kolik bylo ve družstvu členů. Výnosy z nájemného z „nečlenských“ bytů sloužili jako výnos družstva užívaný k údržbě a opravám nejen oněch bytů, ale také společných prostor bytového domu.

Družstevní vlastnictví má své výhody, ale je zatíženo i řadou nevýhod, kvůli kterým družstevníci převáděli byty do osobního vlastnictví, jakmile byl splacen úvěr družstva. Tou hlavní nevýhodou je horší prodejnost a nižší cena družstevního bytu, na jehož koupi lze hůře získat financování. Vyskytl se ale problém: Co s byty, které nemají své členy s právem nájmu?

Optimálním řešením bylo při převodu bytů do osobního vlastnictví při založení společenství vlastníků jednotek nerušit „zbytkové“ družstvo a ponechat „volné“ byty v majetku družstva. Protože všichni majitelé bytů jsou zároveň členy družstva a mají podíl na bytovém družstvu vlastnícím zbývající byty, nikdo o nic nebyl připraven a nikdo nebyl zkrácen o žádná práva.

Ponechání bytového družstva mělo i další výhody. Tou hlavní byla možnost použít výnos z pronajímaných bytů na údržbu domu, aniž by bylo nutné peníze danit. Ke zdanění podle sdělení Generálního finančního ředitelství sice docházet mělo, ale finanční úřady byly v tomto směru tolerantní a náklady na údržbu celého domu družstvu tolerovaly.

S novým Občanským zákoníkem a novým zákonem o obchodních korporacích se bytová družstva dostala na roveň obchodním korporacím. Komplikaci přináší zejména ustanovení o užití zisku bytového družstva.

Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích)

Omezení hospodaření bytového družstva

§ 750

Zisk bytového družstva může být použit pouze k uspokojování bytových potřeb členů a k dalšímu rozvoji bytového družstva.

V domě s byty převedenými do osobního vlastnictví se „zbytkovým“ družstvem vlastnícím část bytů v bytovém domě se o bytový dům stará společenství vlastníků jednotek. Jedním z jeho členů je bytové družstvo, které sice může být pověřeno správou domu, ale jeho účetnictví a prostředky získané z pronájmu bytů jsou oddělené od fondu oprav a dalších finančních prostředků společenství jednotek. Nemůže tedy jednoduše převést prostředky z nájemného do fondu oprav a využít je ve prospěch celého domu, aniž by nejprve prošly zdaněním korporátní daní ve výši 19 %. Může do fondu oprav přispívat pouze stejným podílem, jako ostatní členové společenství vlastníků.

Podle některých výkladů bytovému družstvu nepomůže ani situace, kdy všichni majitelé bytů v osobním vlastnictví jsou zároveň členy družstva. Ani v takovém případě se nelze držet ustanovení o „uspokojování bytových potřeb členů“, přestože by se vyšším příspěvkem družstva na opravu domu zlepšovala kvalita bydlení členů družstva. Zhodnocoval by se jejich další majetek.

- Petr Zámečník | Více na Hypoindex.cz